Býčí zápasy-vražda pro krvechtivé lidi

10. srpna 2007 v 18:23 |  STOP trápení zvířat!

Korida neboli býčí zápasy

KORIDA Korida je považována za rovnocenný zápas mezi odvážným torerorem a zuřivým býkem. Ve skutečnosti však v aréně vítězí jen člověk. Krvežíznivý divák se dočkal - býk trpí, krvácí a je zabit.

Slovníček tradičních pojmů

Býčí zápasy se španělsky řeknou corida de torros. Arénní býk se jmenuje toro. Profesionální zápasník se jmenuje torero. To je všeobecný název pro všechny zápasníky. Torerové se dělí na matadory, to jsou ti hlavní, pikadory a banderillery. Celá tato družina cuadrilla čítá dva pikadory a tři banderillery. Býci jsou před těsně zápasem držení v ohradě corral. U nás vžitý termín toreador používají Španělé pouze s významem pejorativním - říkají tak posměšně jihofrancouzským zápasníkům s býky.

Co to je corrida?

Pro Španěly je korida staletou tradicí, rituálem, kultem, uměním a výzvou. Ale dá se ve jménu tradice omluvit brutální zacházení s živým tvorem? Pochopitelně, že ne...
Koridu rozhodně nemůžeme počítat mezi sportovní odvětví, i když sportovních prvků má hodně. Patří mezi ně všechny figury, které dělají toreři s pláštěnkami a potom matador s muletou, obraty, kterých jsou desítky. Každá figura má své jméno - verónica, mariposa, chicuelina, natural, pase de pecho, media verónica a tak dále, jsou jich desítky a často se liší jedna od druhé pouze v drobnostech, jako je například postavení nohou. Korida je "drama" o třech dějstvích, jimž se říká los tres tercios de la lidia - neboli tři třetiny bitvy. Je to celé hra, tragédie pro pobavení krvechtivých lidí. Tragédie o smrti býka.

Přípravy před soubojem

Po celém Španělsku jsou ranče, kde vyrůstají býci pro arénu. Býci žijí na rančích do odby své dospělosti, což jsou čtyři roky. Tříletý býk je pro arénu příliš mladý, pětiletý zas starý a zkušený, takže se těžko zabíjí. Nikdy za tu dobu nevidí pěšího člověka. Vždy jen muže na koni. Prvního pěšáka vidí až v aréně, ve chvíli, kdy do ní vběhne k zápasu.
Před vpuštěním do arény je býk záměrně handicapován, čímž se sníží riziko pro člověka: ostré rohy jsou opilovány, do očí je mu vetřena vazelína (což značně sníží býkovu schopnost orientace), někdy se podávají v potravě sedativa, tím jsou otupeny jeho smysly.... Po vypuštění z boxu, kde byl býk dlouhé hodin uzavřen bez možnosti pohybu a těsně před vypuštěním bit a drážděn, se náhle ocitá na rozlehlém prostranství stadionu, plném neznámých pachů, hluku, při nočních show také oslňujících reflektorů. Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře vydráždit a rozzuřit.

První dějiství

Torero
, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře okouknout, poznat jeho slabé a silné stránky, a hlavně zjistí, kterým rohem útočí. Následuje matador, který předvede několik figur s pláštěnkou, různě se prohíbá, zaujímá sošné postoje a nechá si projíždět roh býka několik centimetrů od stehna.
Po tomto úvodu odejde a na scénu přichází pikador, většinou na koni, který slouží při útocích býka jako "nárazník". Koně někdy na následky zranění, způsobených býčími rohy zemřou, nebo musí být utraceni, proto jsou na koridu vybíráni koně z řad již starých a nevýkonných zvířat. Pikador na býka seshora z koně útočí, postupně mu zabodává do šíje pět osrých kopí. Je to fáze zvyšující napětí obecenstva, která slouží k vysílení býka. Bolest a ztráta krve u býka snižuje pohybuschopnost, znesnadňuje soustředěnost a orientaci.
Do arény vjeli pikadoři. Jejich koně měli žíněnky na bocích a na břiše a okamžitě bylo jasné proč, protože býk si jednoho koně rychle vybral, vrhl se proti němu, zatlačil ho k barreře, nabral na rohy a vyzvedl i s jezdcem. V té chvíli se pikador, který měl na botách ocelové truhlíky, nahnul na stranu a vší silou vbodl své dlouhé kopí do svalového hrbu na býkově šíji. Tenhle svalový hřeben, to je něco, jako jsou lidské hýždě. Rána v těch partiích bolí, ale nic nepoškodí. Hrot kopí je ostatně opatřen kroužkem, takže do býkova těla pronikne jen několik centimetrů. Býk začal krvácet. Po husté černé srsti tekla rudá krev, lidé křičeli a tleskali a zpoza burladera vyběhl jeden z torerů, aby býka odlákal a pikadoři mohli odjet. První třetina, zvaná suerte de varas, zkouška kopím, skončila. Jejím úkolem je býka zbrzdit, unavit, aby nenesl hlavu tak vysoko.

Druhé dějiství

Pikadora vystřídají banderilleros, vyzbrojeni ostnatými banderillami. Zasahují jimi býka do ran od kopí, nebo okolo nich. Zvyšující se bolest v šíji znemožňuje býkovi držet hlavu vzpřímeně. Banderilleros vbodnou tři páry hůlek do býkovy šíje, potrestané zvíře se prý zklidní a zkoncentruje. Ve skutečnosti je to tak, že vyčerpaný býk útočí z posledních sil na okolo pobíhající bandelieros, zmateně reaguje i na každý pohyb v tribunách a zcela otupen naráží do bednění ohraničující arénu.
Chlapíci s baderillami nastupovali jeden po druhém, první s modrými, druhý s červenými a třetí se zelenými hůlkami. Byl to klasický duel - na jedné straně arény stál býk, na druhé banderillero. Býk zaútočil a muž držící v ruce jednu barevnou hůlku se rozběhl přímo proti němu. Vypadalo to strašlivě, poněvadž se zdálo, že býčí roh projede torerovým tělem jako jehla ponožkou. Jenže muž běžel trošku obloukem, asi tak, jako když se rozbíháte ke flopu, a býkova dráha dělala k tomuto oblouku tečnu. Ve chvíli, kdy se střetli, se muž vyhnul smrtícímu rohu, vypjal se na špičky a sounož, s rukama vysoko zdviženýma, vbodl hůlky do býkova svalového hrbu na šíji. Zůstaly tam a diváci pochvalně vykřikli. Banderillero poté pokračoval v běhu a skryl se do burladera. S těmi hůlkami to nebylo vůbec lehké, většinou se zabodnout hůlky nepodařilo. Spadly do prachu, banderillerové to zkoušeli znovu a znovu, diváci bučeli a házeli do arény polštářky.

Třetí dějiství

Jakmile je býk dostatečně oslaben vyčerpávajícím zápasem, ztrátou krve a bolestí, koordinace jeho pohybů prudce klesá. Přichází "hrdina" matador, aby býkovi uštředřil poslední ránu. Zmučenému zvířeti vráží buď krátkou dýku mezi krční obratle, nebo meč, či kopí do srdce. Je to nejnebezpečbější část faeny, kdy matador drží muletu v levé a meč v pravé ruce, stojí proti býkovi metr od jeho rohů a ve chvíli, kdy býk zaútočí, odvede muletou jeho hlavu doprava dolů k písku arény, nakloní se přes jeho pravý roh a vrazí zahnutý meč do místa mezi býčími lopatkami, místa, které je velké asi jako pětikorunová mince. Když se to povede, meč zajede mezi lopatkami a žebry jako nůž máslem až k aortě, přetne ji a býk klesne na zem. Málokterý matador je však natolik zkušený, aby býka usmrtil první ranou. Umírající zvíře, většinou už neschopné pohybu, je pak za nadšeného jásotu publika barbarsky dobíjeno dalšími bodnutími. Při španělské koridě matador na závěr představení uřízně býkovi uši a oháňku a s vítězným gestem je vhodí do rozvášněného obecenstva.
Potom nastoupil Luis de Pauloba. V býkově šíji se pohupovalo několik hůlek a matador předváděl s muletou řady figur, které vázal dohromady, otáčel si černé, zaprášené a krvavé zvíře kolem těla jako šátek, obracel se k němu zády, klekal na kolena a nechával proletět špičku rohu pět centimetrů od svého nosu a diváci řvali blahem. Trvalo to tak asi pět sedm minut. Těsně před zabitím se Luis de Pauloba zastavil u barrery a vzak si od svého mečíře dlouhý a na konci zahnutý meč. Nastávala chvíle, které Španělé říkají okamžik pravdy, nastávala estocada neboli zabití býka mečem.
Luisovi de Paulobovi se manévr nepovedl. Traval desetinu vteřiny, kdy oba, matador i býk, splynuli v jedno zvíře, jakéhosi kentaura, ale meč narazil na kost, prohnul se jako podkova a pak vyletěl pět metrů vysoko. Diváci se smáli a pohrdavě pokřikovali, a de Pauloba, v obličeji celý zpocený, sebral svůj meč a pokusil se zabít býka podruhé. Napodruhé se práce podařila. Zvíře kleslo, de Pauloba zařval, asi ulehčením, diváci vstali a jali se aplaudovat, ve vzduchu, horkém jako u vysoké pece, stál sloup hutného pachu krve, oslepující slunce šílelo a já najednou zjistil, že mám otevřená ústa a křičím.

Závěr

Při zápase je býk zabit, a kdyby náhodou nebyl, kdyby zabil on matadora (což se ve Španělsku stává tak pětkrát ročně), musí být poražen a rozbourán hned poté. To proto, aby se nestalo, že by zvíře zápas přežilo a nastoupilo někdy později k dalšímu. Býk by tím získal nesmírné zkušenosti a torero by ho prakticky nemohl zabít. Ono je těžké býka zabít, i když se boj protáhne třeba jen o deset minut. Tak rychle se býk učí. "Správný" arénní býk je - pokud nedlí ve stádu - neuvěřitelně statečný a útočný a rozběhne se nejen proti člověku, nýbrž třeba i proti tygru nebo lokomotivě. Je velmi mrštný a rychlý.
Jeden takový zápas člověka s býkem netrvá déle než půl hodiny. Celá show však čtyři i více hodin. V sezóně býčích zápasů tak přijde o život během dne několik býků a koní.

Bojkot

Býčí zápasy je nejrozšířenější v těchto zemích - Španělsko, Portugalsko, Mexiko, jih Francie a Itálie. Pravidla, způsob a velikost provedení i obliba koridy veřejností se liší. Je zjištěno, že drtivé procento zahraničních návštěvníků koridy by po prvním shlédnutí býčí zápasy vícekrát nenavštívilo. Snahou ochranářských organizací po celém světě je proto přesvědčovat turisty, aby svou první návštěvu koridy nikdy nevykonali, čímž by její provozování ztratilo ekonomický efekt.
(zdroj:lidskebestie.blog.cz)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama