Stante se vegetariány!pomůžete sobě i zvířatům!

26. srpna 2007 v 13:56 |  Pomáhejte zvířátkům!!

Krok první: VEGETARIÁNSTVÍ

Vegetariánství je známo již několik set let. Již např. Ovidius nebo Pythagoras se zmiňovali o nesmírné důležitosti nezabíjení zvířat lidmi a propagovali vegetariánský způsob života jako způsob morálního a kulturního vývoje lidstva. Průmyslové zneužívání zvířat, s tím spojené zatěžování životního prostředí, prohlubování bídy a hladu v chudých částech světa a zdravotní problémy způsobené nadměrnou konzumací masa zesilují význam vegetariánství v dnešní době.
Nyní se zaměříme na dopad výroby masa na ty, z nichž je získáváno - tzv. jateční zvířata.

MASO

Maso, které je k dostání na našem trhu, dnes pochází převážně od zvířat chovaných v bezohledných podmínkách intenzivních velkochovů, které postupem času udělaly ze zvířat živé jednotky na růst masité svaloviny.
Tato takzvaná 'jateční' zvířata žijí ve velkém stresu a většina z nich je chronicky nemocných, fyzicky i duševně. Málokdo však navštívil takový chov nebo dokonce jatka, kde se ze zvířat stává mrtvé maso. Maso, které je nám nabízeno, je pochopitelně zamaskováno do různých forem, aby vypadalo labužnicky a šlo tak dobře na odbyt. Mnoho lidí se bojí krutých výjevů spojených s původem masa, které polykají, a tak stále raději pouze jen tuší, co se asi se zvířaty děje, než aby přijali fakta a zvážili, zdali skutečně musí podporovat průmyslové velkochovy zvířat a všechny jeho důsledky.
V tabulce 1 je vidět současná spotřeba různých druhů masa a množství jatečních zvířat, které si každým rokem vyžádá.
Naproti tomu tabulka 2 informuje o vývoji počtu vegetariánů v některých zemích.

Tab.1

maso
roční spotřeba na obyvatele
počty poražených zvířat
vepřové
kuřecí
hovězí a telecí
41 kg
23 kg
11 kg
4 626 000
přes 100 000 000
407 000
prasat
kuřat
býků, krav, telat
ČSÚ, MZe, Společnost pro zvířata (2002)

Tab.2

země
počet
/% z počtu obyvatel/
Švýcarsko
9%
Velké Britanie
9%
Německo
8%
Švédsko
6-7%
Irsko
6%
Nizozemsko
4-5%
Rakousko
3-4%
Norsko
2-4%
Itálie
2-3%
Španělsko
2%
Belgie
2%
Česko
1-2%
Francie
1-2%
Polsko
< 1%
USA
4%
Indie
15-20%
European Vegetarian Union www.european-vegetarian.org ;
Česká společnost pro výživu a vegetariánství www.csvv.cz (2002)
Lidi vedou k vegetariánství důvody etické, zdravotní, ekonomické nebo ekologické.
Vegetariánská a (bezmasá) strava se postupně stává zcela běžným jevem v mnoha domácnostech nebo restauracích. Při léčbě řady civilizačních chorob se k ní přiklání stále více lékařů a doporučují ji také oficiální světové instituce, jako např. Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN.

NĚKOLIK FAKTŮ O JATEČNÍCH ZVÍŘATECH

Prasata
Prasata jsou vysoce inteligentní a citlivá zvířata. V intenzivních velkochovech jsou jejich přirozené životní potřeby omezeny na minimum a samotný chov, transport i porážka jsou pro ně spojeny s velkými stresy.
Chovná prasnice je základním článkem 'výroby' vepřového masa - je doslova degradována na 'stroj k produkci selat'.
Největším utrpením je pro ni v době porodu a kojení - několika týdenní až měsíční uzavření v individuálním boxu, který je tak malý, že se v něm nemůže ani otočit. V holém, většinou nepodestlaném, boxu nemůže prasnice prakticky dělat nic. Stereotypie přechází do apatie a bezmoci; po zhruba 3-4 letech v chovu bývá prasnice z chovu vyřazena...
Již krátce po narození selat se provádí kastrace samců. Tato procedura je pro ně velmi bolestivá, protože se z ekonomických důvodů dělá bez lokálního umrtvení.
Selata jsou od prasnice odstavována zpravidla již po 3 týdnech věku, aby bylo možné prasnici co nejdříve opět zapustit (v přirozeném prostředí odchází selata od matky až zhruba po 3 měsících). Takto časný odstav způsobuje mláďatům jednak v praxi poměrně obvyklé a někdy až smrtelné zažívací poruchy, způsobené rychlým potravním přechodem, a také závažné poruchy chování, především vzájemné okusování uší nebo ocasů . Z obavy před možnými zdravotními komplikacemi z tohoto zlozvyku bývají selatům, zpravidla opět bez umrtvení, ocasy amputovány.
Prasata jsou v typických 'vepřínech' zpravidla ustájena po několika v malých ohradách, které mají holou nebo jen minimálně podestlanou podlahu (důvody opět ekonomické). Vedle fyzického nepohodlí a bolestivých poranění a otlaků je prasatům prakticky znemožněno rýt, což je jedna z jejich základních stravovacích potřeb.
Po 5 až 9 měsících života čeká vykrmená prasata transport na porážku, který může trvat i několik hodin. Pro prasata je transport obrovskou fyzickou a psychickou zátěží - hrubé nakládání a vykládání, stísněný prostor a cizí prostředí u nich vyvolávají stres, četná poranění, fyzické vyčerpání až úhyn ...
Porážka může být pro tato neobyčejně citlivá zvířata jistým druhem vysvobození, i když dnešní rutinní porážení - zavěšení za zadní končetiny, podřezání a vykrvení - nebývá většinou zcela bezbolestné.
Kuřata
Tzv. brojleři jsou kuřata, speciálně vyšlechtěná k produkci 'bílého' masa. Nejde již zdaleka o běžná 'kuřátka', ale o hybridní zvířata, která rostou tak rychle, že by v normálních podmínkách jen těžko přežila a v podmínkách velkochovů se dožívají porážky jen s velkými obtížemi.
Tato kuřata bývají většinou ustájena v rozlehlých halách s kapacitou několika desítek tisíc zvířat. Přísun krmiva je nepřetržitý a umělým osvětlením je regulována aktivita kuřat tak, aby co nejvíce žrala, a tak co nejrychleji dosáhla požadované velikosti. S růstem se postupně snižuje životní prostor kuřat až zhruba na velikost formátu A4.
Hlavní utrpení jatečních kuřat má původ v jejich geneticky urychleném růstu, který je dnes téměř dvakrát vyšší než u normálního kuřete. Kuře tak fakticky přeroste nosnost své vlastní kostry, což má za následek problémy s pohybem, srdeční činností a dýcháním. Problémy s končetinami vedou k částečné nebo úplné imobilitě zvířat, ta tak většinou leží, a tím si na výkaly promáčené podestýlce způsobují otlaky a hnisavá poranění hrudi a končetin. Odhaduje se, že v průměru čtvrtina všech kuřat prožije poslední dny svého života v chronických bolestech. Poruchy srdeční činnosti vedou především k chorobě zvané ascites, což je nadměrné hromadění tělních tekutin v dutině břišní, která je také nejčastější příčinou předčasné smrti kuřat. Druhou nejběžnější příčinou smrti je onemocnění dýchací soustavy, způsobené především zvířeným prachem nebo výpary z promočené podestýlky. Výkrm nepřežije asi 5% zvířat.
Ostatní čeká další utrpení při odchytu, transportu na jatka a vlastní porážce. Oslabená kuřata jsou rutinním způsobem odchytávána z haly a 'skládána' do přepravek. Během cesty hynou další zvířata na srdeční selhání, vyčerpání nebo následky poranění. Samotná porážka je dnes sériovou automatizovanou záležitostí - ptáci jsou jeden za druhým zavěšováni za končetiny hlavou dolů a postupně projíždějí omračovací komorou a podřezávacím strojem, který jim přetne krční tepny. Omráčení nebo podřezání nemusí být ovšem dokonalé a kuře tak může v bolestech umírat i několik minut.
Jateční kuřata jsou dnes bezesporu jedněmi z nejzkoušenějších zvířat v intenzivních chovech.
Jatečný skot
Hovězí maso je svalovina speciálně vyšlechtěného, tzv. masného skotu. Jsou poráženi především jednoletí jateční býci a krávy, půlroční telata nebo víceletí býci; na maso jdou také vyřazené dojné krávy. I když se spotřeba hovězího poněkud snižuje, nijak tím není ovlivněna intenzita využívání zvířat a četnost komplikací způsobených ustájením, ošetřováním a krmením. Problémů nejsou ušetřena ani zvířata v relativně přijatelnějších extenzivních, pastevních výkrmech.
V intenzivních výkrmech je mladý skot odstaven od krav často již po dvou až třech měsících a ustájen pohromadě do výkrmné stáje. Krmí se koncentrovanou směsí obilovin, silážovaného sena a různých přídavků (včetně živočišných mouček, u nás již pouze rybích).
Zhruba po roce jde většina býčků na porážku (tzv. baby beef maso). Ostatní jsou dokrmováni do věku dvou (občas tří) let. Problémy zvířat jsou podmíněny nepřirozeným sociálním prostředím, ustájením a výživou spojenou s geneticky zvýšenou hmotností. Na tvrdé, výkaly a močí pokryté, podlaze těžká zvířata špatně stojí a trpí přerostlými a zanícenými paznehty, obtížně uléhají a často po hladké podlaze uklouzávají a zraňují se. Na malém prostoru dochází ve skupinách býků nebo krav k vzájemným konfliktům a vzrůstá sociální stres.
V současné době se u nás rozšiřuje i v Evropě značně propagovaný (a státní pokladnou dotovaný) extenzivní způsob chovu masného skotu. Některé chovy nesou nálepku tzv. ekologické - šetrné ke krajině i zvířatům -
a maso z nich je označováno jako 'bio', v současnosti je poměrně populární. Prospěšnost pastevních chovů, v nichž má skot relativně přirozené životní podmínky, však není jednoznačná: Může být zanedbávána hygienická a veterinární péče; není nezbytným pravidlem poskytovat zvířatům úkryt před nepříznivými povětrnostními vlivy, což je závažný nedostatek především v zimě u plemen pocházejících ze stájových podmínek; v zimě může být rovněž zanedbáno přikrmování a napájení zvířat. Převoz na jatka je zřejmě ještě více stresující než v intenzivních systémech, protože zvířata nejsou zvyklá na stísněný prostor, a navíc, pokud jde o bio maso, je specializovaných jatek pouze několik v republice, což prodlužuje délku transportů.
Transport na porážku bývá pro velký a těžký skot obrovským utrpením. S živým hovězím masem se stále častěji obchoduje na mezinárodní úrovni; také od nás jsou každoročně vyváženy desítky tisíc býků, krav a telat, (převážně do sousedního Německa, ale také až do Řecka). Několikadenní 'transporty za smrtí' jsou pro zvířata extrémně vysilující a mnoho z nich cestu nepřežije. Jenom při tuzemských převozech na jatka uhyne každoročně přes tisíc zvířat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama