Psí nemoci-2.část

28. září 2007 v 17:23 |  Psí příběhy a nemoci

Nemoci dýchacího ústrojí

Hlavním projevem akutního katarálního zánětu sliznice dutiny ústní (rýmy je výtok z dutiny nosní, její zarudnutí a otok.
Příčiny:
Na vzniku rýmy se velmi často podílí povětrnostní vlivy (nachlazení). Dál to mohou být vlny fyzikální a chemické (prach, cizí tělesa, alergeny, kouř, různé chemikálie - např. bojové otravné látky). Zánět může být i výsledkem postižení spodních částí dýchacího ústrojí.
Klinický obraz:
Na zanícené sliznici se tvoří zvýšené množství sekretu. Ten vytéká z nosních otvorů a v jejich okolí může zasychat. Tak dochází i k dráždění nosní houby a jejím zánětlivým změnám. Sekret je většinou vodnatý, sliznice překrveni celkově bývá apatie, někdy mírná teplota. Otok sliznice působí potíže při dýchání slyšitelné i ve spánku, a pes dýchá pomocí ústní dutiny, tzv. lícní dýchání. Je-li při rýmě výrazně zvýšená teplota a výtok se mění na hlenovitý až hnisavý, bývá rýma v tomto případě jedním z příznaků celkového, ve většin případů infekčního onemocnění.
Prognóza:
Je příznivá, jestliže se rýma vyskytne jako akutní, samostatné a ničím nekomplikované onemocnění.
Jde o akutní nebo chronické onemocnění charakterizované kašlem, změnou hlasu a bolestivostí při tlaku v oblasti hrtanu.
Příčiny:
Nejčastější příčinou je nachlazení (pokud se uhřátý pes napije studené vody, požírání sněhu, promoknutí psa a jeho pobytu v průvanu), také např. při dlouhodobém vytí v prašném a suchém prostředí. Mohou se uplatnit i vlivy fyzikální a chemické. K postižení hrtanu dochází také při rozšíření zánětu r. okolí, např. při zánětu průdušnice.
Klinický obraz:
Kašel, změněný hlas (chrapot), bolestivost při tlaku v oblasti hrtanu, zduření. Kašel může být s výhozem. Teplota nebývá zvýšena. Při úporných dlouhodobých záchvatech kašle může pes zvracet. Při silné bolestivosti je kašel povrchní. Při výhozu hlenu s hnisem a zvýšené teplotě je podezření na celkové infekční onemocnění.
Prognóza:
Akutní zánět se většinou vyléčí do 1 až 2 týdnů, prognóza je příznivá. (chronický zánět velmi často odolává léčbě, prognóza je nejistá.
Zánět průdušek a plic je onemocnění, které se nejčastěji projevuje katarálním či hnisavým zánětem postižené tkáně.
Katarální forma se projevuje obvykle povrchovým zánětem průdušek a plicních sklípků, který provází tvorba vodnatého sekretu.
Hnisavá forma (často vzniká z formy katarální) je charakterizována postižením hlubších vrstev cest dýchacích. Je provázena i tvorbou ohraničených zánětlivých ložisek vyplněných hnisem.
Příčiny:
Katarální forma zánětu průdušek vzniká nejčastěji po silném nachlazení nebo jako pokračování zánětu nosní dutiny, hrtanu a průdušnice. Vliv mají i fyzikální a chemické faktory (prach, cizí tělesa, dráždivé plyny, chloroformová nebo éterová narkóza). Katarální zánět plic se nejčastěji vyvíjí ze zánětu průdušek, příčiny jsou většinou společné. Hnisavá forma zánětu průdušek a plic vzniká po komplikaci ve formě virové či bakteriální infekce.
Klinický obraz:
U katarální formy se vyskytuje kašel, nejprve suchý a bolestivý, později vlhký s výhozem. Při záchvatech kašle se objevuje zvracení. Současně většinou probíhají příznaky rýmy a zánětu hrtanu. Tělesná teplota je mírně zvýšená, celkový zdravotní stav nemusí být z počátku výrazněji postižen, později se objevuje apatie a nechutenství, u těžších forem dechové potíže podle rozsahu postižení. U hnisavého zánětu průdušek a plic jsou výraznější dechové potíže a teplota, hnisavý výtok z nosních otvorů zasychá v jejich okolí. Pes nepřijímá potravu a často značně hubne.
Prognóza:
Je u katarální formy a při nekomplikovaném průběhu obecně příznivá, při hnisavé formě a výraznějším postižení celkového zdravotního stavu nejistá až nepříznivá, v závislosti na stupni poškození plicní tkáně.
Jako samostatné onemocnění se vyskytuje poměrně vzácně. Většinou bývá spojen se zápalem plic.
Příčiny:
Nejčastější příčinou je přestup zánětu z plicní tkáně na pohrudnici. Zánět bud' suchý (bez výpotku), nebo vlhký (s výpotkem).
Klinický obraz:
Je závislý na charakteru zánětu. Objevuje se obtížné břišní dýchání, citlivost na tlak v oblasti hrudníku, nechutenství, hubnutí. Při výrazném zmnožení v potku tlačí tento na plíce a způsobuje značné zhoršení dýchacích potíží.
Prognóza:
Zánět pohrudnice je velmi vážné onemocnění, prognóza je nejistá, při zhnisání výpotku spíše nepříznivá.
Nejčastěji se jedná o zhoubné nádory, tvořící se hlavně v plicní tkáni.
Příčiny:
Vzácně se jedná o primární novotvary, ve většině případů jde spíš o následek druhotného rozsevu rakovinných buněk z jiných tkání organizmu (metastáz).
Klinický obraz:
Z počátku nespecifické příznaky (dýchací potíže), v konečném stadiu těžký plicní nedostatečnost, kašel (i s výhozem a krví), výtoky z dutiny nosní.
Prognóza:
Je absolutně nepříznivá.

Nemoci ústrojí krevního oběhu a krvetvorných orgánů

Akutně nebo chronicky probíhající onemocnění srdečního svalu, často spojené s probíhajícími infekčními či jinými procesy v organizmu.
Příčiny:
Mezi prvotní příčiny zánětu srdečního svalu řadíme vlivy virové, bakteriální, toxické a traumatické. Druhotně se zánět může vyvinout jako důsledek přechodu zánětu z nitroblány srdeční či osrdečníku.
Klinický obraz:
Onemocnění se projevuje příznaky srdeční slabostí, tzn. bušivou, zrychlenou a nepravidelnou srdeční činností a dále změněným, velmi frekventovaným a slabým pulsem. Objevuje se též obtížné dýchání, zfialovění sliznic, někdy až poruchy vědomí. Může dojít i k náhlé smrti v důsledku ochrnutí srdce, Chronické postižení má z počátku nevýrazné příznaky, které se později zesilují.
Prognóza:
Je ve většině případů nejistá až nepříznivá.
Jedná se o akutně nebo chronicky probíhající zánět blanité vrstvy pokrývající vnitřek srdečních dutin a přecházející do velkých cév.
Příčiny:
Primárně je tento zánět vyvolán infekcí patogenními zárodky bakterií. K infekci dochází krevní cestou (např. sepse - otrava krve). Druhotně se objevuje jako následek různých srdečních chorob.
Klinický obraz:
Projevují se značné poruchy celkového zdravotního stavu, potíže při dýchání u teplota. Srdeční činnost je velmi zrychlená, hlasitá až bušívá, nepravidelná, s údery mimo rytmus. Puls je nepravidelný, vynechává a může být i nehmatný.
Prognóza:
Podle míry postižení je nejistá až nepříznivá.
Zbytněním srdce označujeme stav, kdy dochází k zvětšení srdce zmnožením srdeční svaloviny. Rozšířením srdce označujeme stav, kdy dochází k rozšíření srdečních dutin náhlým nebo pozvolným ochabnutím srdečního svalu. Tím dochází k zvětšení srdce, jež má za následek poruchy v cirkulaci krve z důvodu zmenšení síly srdce.
Příčiny:
Primární příčinou zbytnění srdce je dlouhodobá zvýšená srdeční práce (dlouhotrvající tělesná námaha), např. u pravidelně k práci používaných loveckých či pracovních plemen psů. Tehdy se zbytnění vytváří hlavně v levé polovině srdce. Druhotně vzniká zbytnění srdce jako kompenzace poruch cirkulace krve při anomáliích aorty, chlopňových vadách a při chronickém emfyzému plic v pravé polovině srdce a při chronickém zánětu ledvin v levé polovině srdce. Rozšíření srdce vzniká primárně nejčastěji jako důsledek zvýšeného nitrosrdečního tlaku vyvolaného nadměrnou nezvyklou námahou a vyčerpáním, druhotně jako důsledek předešlých chorob srdce.
Klinický obraz:
Zbytnění srdečního svalu není nemocí, nezpůsobuje poruchy zdravotního stavu a nevyžaduje léčbu. Klinicky je možné zjistit zesílení srdečního úderu a pulsu. Nekompenzované druhotně vzniklé zbytnění srdce může přejít do stavu rozšíření srdce. Rozšíření srdce se klinicky projevuje akutní nebo chronickou srdeční slabostí, dušností, otoky na končetinách a spodině hrudníku .l vodnatelností.
Prognóza:
Je u rozšíření srdce dle klinického nálezu nejistá až nepříznivá.
Srdeční slabostí rozumíme stav, ke kterému dochází při rozšíření srdce. Srdečními vadami rozumíme poruchy oběhu krve v srdečních dutinách v důsledku anomálií chlopní a otvorů srdečních.
Příčiny:
K chronické srdeční slabostí dochází při rozšíření srdce. Akutní srdeční slabost vzniká náhle jako důsledek horečnaté nemoci s těžkým průběhem kdy srdce nevydrží nadměrné přetěžování. Mohou se zde uplatnit i chorobo plodní činitelé a toxiny (jedy). Častou příčinou srdečních vad jsou prodělané záněty - nejčastěji nitroblány srdeční, kdy dochází k poruše činnosti chlopní. Uplatňují se i nezánětlivé vlivy - ruptury chlopní, novotvary v blízkostí chlop ní, rozšíření otvorů srdečních při rozšíření srdce, vrozené deformity a defekty:
Klinický obraz:
K příznakům srdeční slabostí patří zrychlený tlukot srdce, velmi špatně hmatný tep, dýchací potíže a namodrání sliznic. Srdeční vady se projevuji kašlem, ztíženým dýcháním, slabostí, snadnou unavitelností, závraťovitými stavy a bezvědomím. Dále vodnatelností, srdeční arytmií, modráním sliznic, otoky končetin a spodní části hrudi, poruchami pulsu, neklidem a celkovým vyčerpáním.
Prognóza:
Závisí na stupni postižení, na možnostech diagnostiky a léčby. Může být příznivá, nejistá i nepříznivá.
Záněty krevních cév
Zánět tepny u psů je velmi zřídka se vyskytující onemocnění. Nejčastěji vzniká na vnitřní straně stěny tepny a může být příčinou vzniku trombů.
Příčiny:
Dráždění vnitřní strany tepny traumatickými, parazitárními či mikrobiálními vlivy, které vede k jejímu poškození.
Klinický obraz:
Záleží na míře postižení a velikostí tepny a je závislý na míře postižení zásobování zasažené oblasti krví.
Prognóza:
Je nejistá.
Poměrně často se vyskytující onemocnění s akutním nebo chronickým průběhem. Může být hnisavý či nehnisavý.
Příčiny:
Nejčastější příčinou nehnisavého zánětu žíly bývá aplikace dráždivého injekčního roztoku do žíly. Hnisavá infekce vzniká při zavlečení patogenních zárodků do místa vpichu nebo jejich přestupem z okolních zánětlivých tkání. U psů méně častou formou je zánět pupečních žil u novorozených štěňat
Klinický obraz:
V místě postižení dochází k otoku, zvýšené bolestivosti a teplotě. Průtok krve bývá zachován. Někdy dochází i ke komplikacím celkového zdravotního stavu (apatie, nechutenství, zvýšená tělesná teplota). Při komplikacích se objevují píštěle a dochází až k nekrotizaci okolní tkáně.
Prognóza:
Dle míry postižení příznivá až nejistá.
Anémie není vlastním onemocněním, ale pouze klinickým příznakem či komplikací jiného onemocnění. Jedná se o snížení kapacity nosičů kyslíku v krvi jako důsledek poklesu hematokritu, hemoglobinu nebo celkového počtu červených krvinek pod normální hodnoty.
Příčiny:
K chudokrevnosti dochází například při poruchách tvorby červených krvinek nebo při jejich rozpadu, při krvácení (vnitřním nebo vnějším) po poranění, při krvácení z močových nebo pohlavních cest a z trávicího traktu. Velmi častou příčinou chudokrevnosti jsou u psů otravy způsobené jedy na hubení hlodavců.
Klinický obraz:
Akutní úbytek je provázen viditelným zblednutím sliznic, potácivou chůzí, chvěním, poklesem teploty, zrychleným a málo hmatným srdečním tepem a ztíženým dýcháním. Může dojít ke kolapsu. Při chronickém vzniku chudokrevnosti mohou být z počátku příznaky jen nepatrné - unavenost, slabost, ztráta živosti a čilosti, hubnutí, bledé sliznice, zrychlený tep a dech.
Prognóza:
Závisí na konkrétní příčině vzniku anémie a možnosti jejího dalšího léčebného ovlivnění. Obecně nelze stanovit.
Leukémie je onemocnění krvetvorných orgánů, postihující bílou krevní řadu.
Příčiny:
Leukémie jako onemocnění krvetvorných orgánů se projevuje zmnožením určitého typu bílých krvinek. U některých forem však počet bílých krvinek nemusí být zvýšen. Mohou být virového původu.
Klinický obraz:
Zvětšení mízních uzlin v podkoží i jinde v těle, zvětšení sleziny a jater. Příznaky se liší podle postiženého orgánu.
Prognóza:
Je nejistá, spíše však nepříznivá.

.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama