Psí nemoci-5.část

28. září 2007 v 17:30 |  Psí příběhy a nemoci

Nemoci uší

Nemoci uší jsou nejčastějším zdravotním problémem psů a onemocnění zevního zvukovodu je často hlavní důvod návštěvy veterinárního lékaře.
Příčiny: Podle poznatků se příčiny a faktory vzniku onemocnění zevního zvukovod řadí mezi predispoziční, primární a udržovací. K predispozičním faktorům (ty nevyvolávají záněty zevního zvukovodu samy o sobě, ale výrazně zvyšuji dispozici k onemocnění) patří tvar ušního boltce a utváření zvukovodu, obstrukce zvukovodu, macerace zvukovodu (zvýšená vlhkost), traumata a imunodeficience. K primárním příčinám patří parazité, přecitlivělostní (hypersenzitivní kožní reakce, cizí tělesa, mazotok, autoimunitní onemocnění, juveuilní celin slita a plísňová onemocnění. K udržovacím příčinám náleží bakterie, kvasinky, progresivní patologické změny a zánět středního ucha.
Klinický obraz:
Třepání hlavou, škrábání se v okolí ušní báze, zarudnutí, zduření a bolestivost na tlak. Zvýšená tvorba ušního mazu různého charakteru. Při těžším postižení čvachtavý zvuk na ušní bázi (nahromadění hnisavého výtoku) a naklánění hlavy na postiženou stranu.
Prognóza: Obecná prognóza je příznivá, záleží však na řadě faktorů. Největším problémem efektivní léčby je zábrana recidivám.
Vyskytuje se často jako komplikace při onemocnění zevního zvukovodu.
Příčiny: Příčinou je výlev krve z prasklé cévky po mechanickém dráždění ušního boltce do prostoru mezi kůží a chrupavkou ušního boltce.
Klinický obraz: Vznik různě velkého naplněného útvaru mezi kůží a chrupavkou ušního boltce, třepání hlavou, bolestivost.
Prognóza:
Po chirurgickém ošetření je příznivá.

Onemocnění kůže

Zánět kůže vzniká působením mnoha vnějších, vnitřních a jiných činitelů. V pravém slova smyslu se nejedná přímo o samostatné onemocnění, ale o příznak jiného onemocnění.
Příčiny:
Na vznik zánětu kůže mohou mít vliv kožní virózy, bakteriální, plísňová a parazitární onemocnění, poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace a keratinizace. Dále se uplatňují fyzikální a chemické příčiny, psychogenní vlivy (sebepoškozování) a kožní novotvary.
Klinický obraz:
Projevují se obecné znaky zánětu. Zarudnutí, mírný otok a citlivost na dotek, zvýšená teplota postiženého místa a změna struktury kůže (strupy, šupiny, skvrny, mazotok, vředy, puchýřky a další). V komplikovaných případech dochází i k postižení celkového zdravotního stavu psa.
Prognóza:
Nelze obecně stanovit prognózu vzhledem k velké šíři možných příčin vzniku.
Jedná se o toxicko-alergické onemocnění charakteristické rychlým vznikem svědivých edematózních kožních změn.
Příčiny:
Příčiny jsou imunologické (přecitlivělost na biopreparáty, léky, krmivo, toxiny vnitřních parazitů a bodavého hmyzu apod.) a neimunologické (psychogenní faktory, dráždivé chemické sloučeniny, fyzikální příčiny - tlak, chlad, teplo atd., genetické abnormality).
Klinický obraz: Edematózní prosáknutí kůže s různou svědivostí a velmi rychlý nástup účinku, tvorba kožních pupenů, zježení srsti. Kopřivkové změny jsou nejrůznější velikostí a tvaru.
Prognóza:
Je příznivá.

Některá parazitární onemocnění psů

Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývin a růstu a disponují organizmus pro celou řadu onemocnění.
Invaze škrkavek je častým parazitárním onemocněním psů, je nutné jí věnovat soustavnou pozornost.
Původce:
Invazi vyvolává škrkavka psí (Toxocara canis). Jedná se o parazita kruhového průřezu žlutavé až narůžovělé barvy, který nepotřebuje ke svému vývoji mezihostitele. Vyskytuje se prakticky na celém světě. Sameček dosahuje délky 8 až 12 cm a šířky 2 až 2,5 mm, samička je větší, dosahuje délky 16 až 18 cm a šířky 2,5 až 3 mm. Vajíčka jsou vylučována trusem, ve kterém se za 9 až 1 dní vyvíjí larvální stadium schopné invaze.
Způsob nakažení:
K invazi do organizmu psa může dojít třemi způsoby. Jednak pozření vajíček škrkavky potravou, dále pozřením tepelně neupraveného masa nespecifického hostitele a průnikem larev do štěněte z těla matky v průběhu březosti. Během několika vývojových stadií se zárodky, larvy a dospělí jedinci škrkavek dostávají do orgánu dýchacího a trávicího ústrojí i do krevního oběhu.
Klinický obraz:
Příznaky onemocnění se zpravidla projeví pouze tehdy, když se v organizmu psa objeví větší množství škrkavek. Příznakem jsou chronické průjmy, občasné nechutenství, poruchy trávení, hubnutí, malátnost, zvracení, matná srst.U štěňat se může objevit až ochrnutí končetin, záchvaty křečí a psychického podráždění různého stupně, zpoždění růstu a apatie. Klubíčka škrkavek mohou způsobit ucpání střeva s břišními bolestmi. Při průchodu larev přes dýchací aparát se může u psů objevit ztížené dýchání, pokašlávání až dráždivý kašel, zvýšená teplota a ztráta rovnováhy.
Opatření:
Jediným možným opatřením je odborné odčervení postiženého psa vhodným odčervovacím přípravkem v dávce doporučené výrobcem.
Prevence:
Vhodným preventivním opatřením je pravidelné provádění laboratorního (koprologického) vyšetření trusu s následným cleným odčervením psa. Stejně lak je vhodné provést laboratorní vyšetření trusu s případným odčervením u feny před krytím. Nutné je odčervit narozená štěňata v termínech, které doporučuje výrobce příslušného odčervovacího preparátu.
Na našem trhu je v současné době celá řada odčervovacích preparátů našich i zahraničních výrobců.
Původce:
Tasemnice je plochý červ skládající se z článků. Dosahuje délky několika milimetrů až metrů. Častěji než štěňata a mladí psi jsou invazí tasemnic postižení dospělí psi. Tasemnice se nepřenáší přímo, ale prostřednictvím mezihostitele (prase, hovězí dobytek, člověk, blecha), v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice, tzv. boubel. Jakmile pes tuto boubel sežere, ve střevě psa se uvolní z boubele hlavička tasemnice, která se přichytí na střevní stěnu a začne růst. Na hlavičku navazují jednotlivé články. Poslední zralé články tasemnice se oddělují a odcházejí s výkaly ven. Ve výkalech jsou viditelné (tvar rozmáčknutého zrnka rýže), případně jsou zachycené v okolí konečníku.
Způsob nakažení:
K invazi dochází bud' požitím mezihostitele (např. blecha), nebo syrového masa, popř. vnitřností s boubelem.
Klinický obraz:
Charakteristickým příznakem je zejména přítomnost článků tasemnice v trusu psa, dále otírání konečníku o podložku, zvýšená chuť k přijímání potravy, hubnutí psa, zhoršení kvality srsti, zažívací potíže.
Opatření:
Opatřením je provedení odčervení vhodným odčervovacím preparátem v dávce doporučené výrobcem.
Prevence:
Preventivní opatření jsou stejná jako v případě invaze škrkavek, tzn. pravidelné provádění laboratorního vyšetření trusu a odčervování, dále průběžné sledování trusu a okolí konečníku psa.
Blechy jsou u psů jedním z nejčastěji se vyskytujících parazitů.
Původce:
V našich podmínkách způsobuje zablešení psa blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha obecná (Pulex irritans). Jedná se o drobného hnědého cizopasníka velikostí 1,5 až 5 mm. Samičky jsou větší než samečci. Blechy se živí krví svého hostitele, nejčastěji se vyskytují na krku, hřbetu a u kořene ocasu.
Samičky kladou vajíčka do srsti, ty pak odpadávají do prostředí, kde se do jednoho týdne líhnou larvy. Larvy se opakovaně svlékají, po třech týdnech s zakuklí a asi za 14 dní se vylíhne dospělá blecha, která žije asi 6 měsíců. mezihostitelem tasemnice psí.
Způsob nakažení:
Blechy se vyznačují mimořádnými skokanskými schopnostmi, dokážou doskočit až na vzdálenost 1,5 metru. Tímto způsobem se blechy šíří při vzájemném kontaktu psů.
Klinický obraz:
Nejčastějším příznakem napadení psa blechami je svědivost kůže, pes se intenzívně drbe, na kůži můžeme objevit malé červené ranky, v srsti psa se nalézají drobná zrnka tmavého trusu, pes je neklidný, může vyhubnou. U některých psů může bleší kousnutí vyvolat rozsáhlé alergické změny, které psa svědí. Drbáním na kůži pak vznikají další změny, často rozsáhlé strupy.
Opatření: Odblešení vhodným antiparazitárním přípravkem ve formě koupele, spreje apod. Současně je nutné provést důkladnou desinfekci prostředí, ve kterém pes pohybuje (bouda, kotec apod.).
Prevence:
Vhodným preventivním opatřením je použití antiparazitárního obojku, pudru nebo spreje.
Jde o onemocnění kůže, které se projevuje charakteristickými kožními změnami a vypadáváním srsti.
Původce:
Původcem je trudník psí (Demodex canis). Jedná se o parazita doutníkového tvaru se čtyřmi páry končetin velikostí 0,2 až 0,3 mm. Při invazi pronik, do mazových a tukových žláz kůže, kde snáší po stovkách svá vajíčka, zde s. i množí. Trudník psí proniká i do vnitřních orgánů a místních uzlin.
Klinický obraz:
Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží.
V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak je možné nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu.
Opatření:
Opatřením je včasná návštěva veterinárního lékaře, léčba je obtížná a mnohdy zdlouhavá.
Prevence: Hlavní zásadou prevence demodikózy je udržovat psa v dobré kondici v oblasti výživy a hygieny.
Původce:
Původce zavšivení psa je veš psí. Jedná se o 1 5 až 2 mm dlouhého parazita, který se živí krví (neskáčou jako blechy). Všenky jsou parazité podobné vším, neživí se však krví, ale povrchovými vrstvami lupů, odměšky mazových žláz a částmi chlupů.
Způsob přenosu:
Je realizován přímým kontaktem psů.
Klinický obraz:
Příznakem postižení je přítomnost vajíček nalepených na chlupech, svědivost a změny na kůži, které jsou způsobené drbáním psa.
Opatření:
Opatřením je koupel ve vhodném antiparazitárním přípravku, případně použití spreje.
Prevence:
Dostatečná hygiena a péče o srst, sledování a pravidelná kontrola srsti.
Původce: V našich podmínkách žije několik druhů klíšťat (klíště obecné, klíště lužní, piják stepní ) Nejčastěji se vyskytuje klíště obecné. Je velké 2 až 4 mm před nasátím, po nasátí až 10 mm. Výskyt klíšťat je nejhojnější v keřovitých porostech, v listnatých lesích, v travnatých porostech apod. Klíště obecné parazituje na třech typech hostitelů. Larvy cizopasí na drobných hlodavcích (hraboši, myši), po nasátí je opouštějí, nymfy se přichytí na větších savcích (králíci, veverky, ježci). Dospělá klíšťata pak parazitují na velkých hospodářských zvířatech, psech i člověku. Dospělá klíšťata žijí až 19 měsíců. Aktivita klíšťat začíná zpravidla v březnu a končí v listopadu.
Po přichycení na hostitele sají klíšťata krev, do rány vylučují toxické látky a mohou přenášet různé nákazy (u psů např. boreliózu).
Způsob nakažení:
Z větví stromů a keřů a z travního porostu se vývojová stadia i dospělá klíšťata spouští a zachytávají se teplokrevného živočicha, který se o porost otře.
Opatření:
Opatřením je vyjmutí zachyceného klíštěte (pomocí pinzety nebo versatilky vytočíme směrem ven z kůže) a vydesinfikování rány (jodová tinktura, Septonex sprej apod.). Před vyjmutím klíštěte je dobré je zakápnout olejem, který ucpe dýchací otvory. Při vytáčení je nutné postupovat opatrně, může dojít k přetržení klíštěte, zbytek obvykle způsobí zhnisání rány. V tomto případě je nutné zbytek-klíštěte vyndat chirurgicky. Po vyjmutí je nejlépe zničit klíště ohněm.
Prevence: Vyhnout se prostředí, které je zamořeno klíšťaty. Preventivně je v současné době možné využít některých antiparazitárních sprejů (např. na bázi fipronilu).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama