Říjen 2007

Postel pro psa za deset tisíc!

30. října 2007 v 17:34 Zvířecí srandičky

Nejen páníček, ale i jeho zvířecí miláček si může dopřát luxusní postel. Může mít nad hlavou nebesa, chrupat v prachovém peří a v noci se přitulit k plešákovi. Je to bláznivé?
Luxusní kůže z Oxfordu Základ tvoří ořechové dřevo, které je potaženo jemnou kůži. Povrchová úprava je odolná proti vodě a nečistotám. Luxusní postel nese název Oxford. O čem je řeč? O pelíšku pro psy! I takové se vyrábějí - a vyjdou přibližně na deset tisíc korun. Jsou měkké, pohodlné a pejsek se nejen dobře vyspí, ale zaručeně se od země neprochladí. Luxusní kožená postýlka - pro zvířecí mazlíčky. Pro princezny Pro všechny paničky, které se s láskou starají o své malé domácí mazlíčky, vznikla tato luxusní princeznovská postýlka. Je určena pro malé fenky, v nichž jejich paní vidí malé princezny… Zdá se vám to postavené na hlavu? Možná byste se divili, kolik je o takovýto pelíšek zájemkyň! Aby měl pejsek vždy čisto, dá se spodní část prát. Pouze s horním »peřím« nic nenaděláte. A cena? Kolem 7000 Kč! Pro paničky s malými rozmazlenými mazlíčky… Další lože pro malé pejsky Podobně jako malé děti mají postýlku s ohrádkou, existují podobné typy pro malé pejsky. Pohodlný odpočinek na měkkém černo-růžovém sametu - to vše čeká pejska na této postýlce, která vyjde zhruba na 5000 Kč. Pro malé pejsky je určena i tato speciální postýlka s ohrádkou. Královská koruna pro větší pejsky Přibližně na patnáct tisíc vás může vyjít tato železná postýlka. A že nejde o žádnou tuctovku! Je totiž vyráběna ručně a má působit jako královská koruna. Váš pejsek se na ní bude cítit jako na opravdovém trůnu, a to i díky pohodlné, měkké vystýlce. Pro větší psi je tu železná kruhová postel, ovšem ve tvaru koruny. Kabriolet - pouze pro psy! Snem každého muže je pořídit si pořádné auto. Ale proč by jej nemohl pořídit i svému psovi? Jde totiž o zcela originální pelíšek, který hned tak každý nemá. Jako u správného kabrioletu můžete volit i z několika barev - nejpopulárnější jsou ale růžová, červená a šedá… Tedy alespoň u pejsků. Pořídit si - tedy svému mazlíčkovi - můžete i ferrari, anebo žluté newyorské taxi. Pořiďte auto svému psovi!

Pes kontra kočka na zahradě-jak na to

30. října 2007 v 17:32 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Pes je náš nejbližší přítel. Přece se ho nevzdáme jen proto, že se nelíbí naší či sousedově kočce a občas se projde záhonem jahod! Mnoho z nás by chtělo mít na zahradě zároveň miláčky ze světa zvířat i rostlin.Jde to!
Pes a kočka - vrrr!
Navzdory známým předsudkům lze dobře vychovanému psu vysvětlit, že kočky se nežerou. Pochopí to malá čivava i obrovský bernardýn, jen je třeba použít velkou dávku trpělivosti a neustoupit ze svých požadavků o neútočení ani o píď. Odměnou je nám pak pes kočku ignorující, v ideálním případě dokonce o chlupatou kamarádku něžně pečující. Pokud máte možnost psa na kočku přivyknout od štěněte, jste ve výhodě, jde to prakticky samo.
Já, a porazit květináč? No dovolte!

Pes (nejen) na chodníku?
Psa je možné vycvičit tak, aby používal k pohybu po zahrádce pouze cestičky. Zvláště inteligentní psí profesoři po nich budou capat, i když vy nebudete v dohledu. Těm méně chápavým bude jistější pořídit prostorný kotec, kde na vás budou v pohodlí čekat těch pár okamžiků, kdy se jim nemůžete věnovat.

Ale jak mu to vysvětlím?
Vyzkoušený a ověřený postup je tento:
1. Okolo záhonů a jiných částí zahrady, kde chlupáč není žádoucí, natáhneme provizorní zábranu. Vhodný je například provázek upevněný na tenkých tyčkách.
2. Jakmile se pes pokusí strčit tlapku do zakázané zóny, pokárejte ho, případně použijte trochu výchovného násilí. Ovšem jemně, vážení, jemně!
3. Po několika týdnech - doba učení je úměrná vaší důslednosti a inteligenci psa - lze překážky odstranit. A ejhle - pes je naprogramován a používá i nadále pouze chodníček vzorně a bez diskusí!
Chyť mne, když to dokážeš!

Pes, co má červený diplom?
Pokud máte štěstí, vlastníte psa schopného zdánlivě nevnímat úplně cizí kočku, která se mu provokativně směje přímo uprostřed záhonu vašich nejkrásnějších tulipánů. Pokud je mu opravdu nesympatická, decentně ji prožene, jakmile se micinka octne na cestičce. Ovšem před dalším záhonem se hlídač zarazí, a protože ví, že do mrkvičky mu vstupovati neradno, pohodí hlavou a tváří se, že jeho číča přece vůbec nezajímá.
Zkrátka diplomovaný pan pes…

Luxusní bydlení pro křečka!

30. října 2007 v 17:23 Zvířecí srandičky

Hrome, ten křeček má lepší klec než my byt!

Hrome, ten křeček má lepší klec než my byt!
Klec, anebo akvárium? Zhruba taková nabídka panovala ještě před pár lety ve zverimexech, když jste uvažovali o domečku pro křečka. Dnes můžeme našim hlodavcům dopřát luxus! Nevěříte?
Patro na spaní Tuto klec má křeček rovnou na patro. Zatímco zábavu má soustředěnou v dolní části, nahoře jej čeká domeček na spaní. A jakmile se probudí, může využít přistavěný tunel, sklouznout se rovnou k misce s jídlem, anebo k otáčivému kruhu. Nudit se zde rozhodně nebude. Džungle Tak tato klícka je ještě propracovanější a křeček se v ní prý bude cítit jako v přírodě. Je to totiž hotová džungle. Na vašeho mazlíčka čekají nejen obrázky zvířat na stěnách, ale spousta nejrůznějších zákoutí, jejichž prozkoumání mu jistě zabere trochu času. Abyste si křečka mohli pochovat, je tato »sestava« vybavena několik otvory - v dolní i horní části. Pochopitelně nechybí ani oblíbený kruh a skluzavky. Pro křeččí Barbie Tento palác je určen speciálně pro holčičky - a to jak pro malé majitelky, tak pro křeččí slečny. Vzdáleně totiž připomíná domeček pro panenky. Než se ale křeček dostane k jídlu, dostane pořádně zabrat - čeká ho totiž rovnou točitý labyrint! Křeček na cestě vesmírem A teď něco pro kluky. Tento křeččí domeček je totiž inspirovaný vesmírnou raketou, a tak si spolu s křečkem můžete zaletět do galaxie! Na Hvězdné války si můžete zahrát s vaším domácím mazlíčkem - záleží na to, jestli se mu podaří dostat do horní vesmírné stanice. Kromě spousty zábavy a neotřelého vzhledu, nabízí i praktickou část - malou krabičku, do níž křečka nalákáte, když mu chcete vyčistit jeho obydlí. Labyrint Také v tomto obydlí čeká vašeho miláčka velké dobrodružství. Obsahuje totiž tři oddělené části, které spojuje pouze labyrint chodeb. Pokud by se v nich křeček náhodou ztratil, můžete mu pomoci - každá část se dá otevřít. Křečci z Karibiku Hlavní místnost, ložnice, jídelna, přenosná krabička - to vše je součástí křeččí klece, pro změnu ve stylu pirátské lodi! Křeček se může ocitnout v obležení přátelských pirátů, kteří jsou všude na stěnách kolem něj. Veselí piráti i podmořští živočichové - to vše je součástí této originální klece, která pobaví i vás.

Kam umístit pelíšek vašeho psa?

30. října 2007 v 17:20 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Psi »říkají«: Lidi, dejte nám konečně správný pelech!
Kam umístit pelech našeho čtyřnohého kámoše? K posteli, abychom ho měli i v noci pod kontrolou? Ke dveřím, aby mohl lépe hlídat? Do předsíně, abychom neměli chlupy úplně všude?
Je vcelku jedno, kam psí pelech umístíte, stejně si pes s největší pravděpodobností lehne docela jinam (nejspíš se pokusí nacpat k vám do postele) - alespoň to tvrdí řada chovatelů psů. Jenže pravda je úplně jinde. Při pořizování psích ložnic je totiž nutné mít na paměti některá pravidla. Nikdy ne do průvanu! Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo šoupnul postel přímo do průvanu? Po pár dnech byste měli slušnou rýmičku, za týden by vás sužovaly bolesti hlavy, za měsíc by se vaše zdravotní problémy ještě více prohloubily. A psi? Ty jsou na tom v tomto směru stejně. Velice často jim zřizujeme pelíšky přímo v místech proudění vzduchu a hazardujeme tak s jejich zdravím. Při zařizování ložnice pro našeho mazlíčka tam musíme mít na paměti, že jeho pelech musí být alespoň mírně nad úrovní podlahy. Jen tak zabráníte tomu, aby byl pes vystavený den co den, nebo noc co noc, nepříjemnému průvanu. I psi mají svůj vlastní nábytek na míru. Co třeba rozkládací sedačka? Proutěné košíky jsou nebezpečné! Košíky z proutí sice vypadají efektně, ale ve skutečnosti pro psy příliš vhodné nejsou. Téměř každý pes totiž začne proutí testovat svými tesáky, takže po pár týdnech je spací koš plný nebezpečně ostrých a bodavých kusů proutí, další část proutí pak ukrývá žaludek rošťáckého psa. Vhodnější jsou lůžka, která lze snadno čistit a do kterých lze vložit i hygienickou podložku. Psovi podložka vůbec nevadí a pro lidi je údržba pelíšku podstatně jednoduší. I normální sedačka psa potěší. Hlavně, že je jen jeho! Na cesty si připravte přepravku I na cesty musí být pes pořádně připravený. Kromě psích popruhů do automobilu, které jsou dnes naprostou samozřejmostí, by pes měl mít i jakousi přepravku, ve které by cestoval. Takové přepravky obvykle stojí jen pár stovek a lze je celkem snadno napevno umístit do vozu. Jen je třeba psa na tento způsob dopravy předem naučit, nesmí totiž získat dojem, že ho umístěním do přepravky trestáte! A takovýhle pelíšek má každý pes vůbec nejraději. Prostě na naší pohovce nebo v naší posteli.

Lovce postřelil pes!

30. října 2007 v 17:15 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Lovce postřelil pes jeho puškou

Zvětšit obrázek Při lovu se dá k úrazu přijít lehko.
foto: profimedia
Těžko říct, zda měl pes proti Jamesi Harrisovi něco osobního. Každopádně jej na lovu postřelil jeho vlastní loveckou puškou. Americké úřady navíc k okolnostem kuriózní nehody dodávají, že rozhodně nejde o ojedinělý případ.
IOWA CITY - Sedmatřicetiletý Harris udělal v sobotu na lovu zásadní chybu, když odložil nezajištěnou pušku na zem, aby mohl sebrat právě zabitého bažanta. Těsně za lovci se totiž lesem pohybovala smečka loveckých psů a jeden náhodně šlápl přímo na spoušť. Nešťastnému lovci se do lýtka zabořilo okolo 120 broků, normálně určených k sestřelování ptáků.
"Život mu to neohrozí, ale nadlouho znepříjemní," řekl agentuře AFP jeden ze zaměstnanců místní samosprávy. Lovec byl ošetřen v místní nemocnici a později vrtulníkem převezen k dalšímu léčení do univerzitní nemocnice v Iowa City.
Podle Alana Fostera, mluvčího místní pobočky úřadu pro ochranu životního prostředí, nejsou podobné nehody nijak výjimečné. "Slýcháme o tom několikrát do roka," poznamenal.
Podle něj neopatrní lovci velmi často své zbraně nezajišťují, a tak není divu, že zbraň vystřelí poté, co si s ní psi například začnou hrát.

Invaze norků!

30. října 2007 v 17:11 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Vypadají mile. Ale když jich je 17 tisíc?
Vypadají mile. Ale když jich je 17 tisíc?
Vyplašené norky chytala i německá armáda
Vyplašené norky chytala i německá armáda
Tak a šup do bedny a hajdy domů
Tak a šup do bedny a hajdy domů

Norek se považuje za milé a sympatické zvířátko.

Když ale les zaplaví kolem 17 tisíc těchto 'mazlíčků', přestává legrace. Z chovatelské stanice v německém Grabowě zatím neznámá osoba vypustila na svobodu skoro všechny norky, co tam měli.
Zvířata okamžitě vzala blízký les útokem a rozhodně se nehodlala vrátit zpět do klecí.
Stanice proto povolala dvacet vojáků a začal hon. Nikdo se zatím nepokusil odhadnout, kolik chlupáčů už chytili a kolik se jich ještě skrývá někde ve křoví.

Páníčkové a zvířecí miláčci jsou jako staří manželé

30. října 2007 v 17:07 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ne nadarmo se říká,že pes se podobá pánovi.
Podle britských odborníků je to skutečně pravda. A nepodobají se "jen" fyzicky, ale po letech soužití se většina pánů a jejich zvířecích miláčků vzájemně ovlivní i psychicky jako staří manželé v dobře klapajícím vztahu.
Podle profesora Richarda Wisemana z University of Hertfordshire většina chovatelů psů a koček či dokonce velkých plazů popisuje sebe i své zvířecí miláčky podobně. Většinou se shodují v tom, že sdílejí stejnou míru radosti, inteligence, nezávislosti či smyslu pro humor.
Čím déle navíc zvíře se svým chovatelem je, tím se jejich charakterové vlastnosti vzájemně více sblíží a srovnají.
"Po celé roky majitelé uváděli, že jejich miláčci mají jedinečnou osobnost. Nejenže tahle práce potvrzuje, že mohou mít pravdu, ale také odhaluje, že zvířecí miláčci jsou odrazem svých pánů," dodal Wiseman.
Do studie se zapojily dvě tisícovky dobrovolníků, 50 procent tvořili majitelé koček, 31 majitelé psů, 7 procent chovatelé rybiček, 6 procent chovatelé ptáků a stejný počet chovatelé plazů.
Stejné vlastnosti a charakter mají zvířata podle 20 procent chovatelů, ale po sedmi letech soužití už přenáší na své miláčky své vlastnosti 40 procent majitelů.
"Podobnost podporuje u lidí oblibu. Výzkumy potvrzují, že páry, které jsou si velmi podobné, zůstávají spolu nejdéle. Pokud to rozšíříme na zvířecí říši, myslím si, že ten, kdo má rád zábavu a je hravý, si raději vybere psa, například. Je to jako u manželských párů. Vyrůstají a připodobňují se a mají podobné osobnostní rysy. Je možné, že tady vidíme stejný efekt," dodal Wiseman.
Hraví lidé milující zábavu chovají nejčastěji psa, závislí a citliví lidé kočku, veselí rybičky a nezávislí individualisté plazy.

Odkazy na útulky pro koně+ostatní odkazy na jiné útulky

28. října 2007 v 20:10 Pomáhejte zvířátkům!!

Koně
http://www.connection.wz.cz
http://www.loveckypes.estranky.cz
http://www.utulekmalyjenikov.estranky.cz
http://www.utulek-cheb.estranky.cz
http://www.utulekpodhradi.estranky.cz
http://www.utuleknovapaka.estranky.cz
http://www.utulek-ostrava.estranky.cz
http://www.kocky-hodonin.estranky.cz



Psí joga-naučte svého psa meditovat!

28. října 2007 v 19:58 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Psí jóga! Naučte svého psa meditovat!

Pozice škorpion Pozice škorpion
ČR - ­ Neuvěřitelné! Nejen že psi už mají své salony krásy, hotely či butiky, nyní do Evropy dorazila naprostá novinka. Psí jóga nazvaná dóga! Stejně jako lidi, i čtyřnohé mazlíčky prý cvičení zklidní. Dóga prý zkrotí i ty nejdivočejší hafany!
Lidé psy prostě milují! Ve světě, ale už i u nás je zcela běžné, když naši čtyřnozí kamarádi navštěvují speciální kosmetické salony, kde se o ně starají jako o celebrity. A teď se mají psi opravdu na co těšit. Do Česka totiž míří naprostý hit - jóga upravená speciálně pro psy.

Novinka nazvaná dóga vznikla v Americe, kde ji propaguje veterinář Dan Thomas. "Ze cvičení mají psi stejný požitek jako my lidé. Už po pár lekcích jsou klidnější a cítí se vyrovnaně," uvedl Thomas.

Dóga tak už dorazila i do Evropy, konkrétně k našim západním sousedům. Speciální škola psí jógy vyrostla v německém Falkensee blízko Berlína. Se čtyřnohými mazlíčky tam cvičí bývalá policistka, největší úspěchy prý slaví s bojovými či hlídacími psy. Je tak jen otázkou času, kdy tahle móda dorazí i k nám.

I u nás bude určitě spousty zájemců o dógu. Veterináři totiž potvrzují, že o naše mazlíčky se čím dál více staráme. "Je pravda, že řada chovatelů do svých psů investuje nemalé peníze. A zájem lidé projevují i o alternativní postupy, jako je například akupunktura nebo různé psychologické terapie. Podobně to bude nejspíš i se psí jógou," řekl veterinář Aleš Müller.


Pozice škorpion (úvodní foto)
Je to takzvaná psí stojka. Hlava i štítná žláza se tímto cvikem dobře prokrví, pes se celkově uvolní.

Pozice lva
Pes sedí vzpřímeně a s vaší pomocí má přední nohy natažené vpřed. Tenhle cvik prospívá páteři a krčním svalům.

Pozice spícího dítěte
Zvíře je široce natažené. Cvik posiluje hrudní, břišní a také stehenní svaly.

Pes běžel domů tři dny!

28. října 2007 v 19:55 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Pes běžel domů tři dny!


Šestiletý jorkšírský teriér Rocky.


Jako Lassie a Goro

HRADEC KRÁLOVÉ - Česko má svou Lassii! Rodina Miloše Macháně z Hradce Králové prožívá podobnou radost jako malý Joe, majitel legendární kólie. Zaběhnutý jorkšírský teriér Rocky totiž prokázal stejnou odvahu a výdrž jako fenka Lassie. Než se dostal domů, uběhl více než 50 kilometrů.
Vše začalo výletem do Trutnova, který je od Hradce Králové vzdálený více než 50 kilometrů. Šestiletý jorkšírský teriér Rocky byl zvyklý poslouchat svého pána na slovo, takže vodítko ani nepotřeboval. To se však vymstilo - Rocky během chvilky nepozornosti zmizel. I když se do pátrací akce zapojila městská policie, psa se najít nepodařilo. Kliknutím zvětšteProtože Rocky neměl identifikační známku, jeho majitel se už pomalu smiřoval s tím, že svého kamaráda už nikdy neuvidí.
Pak se ale stal zázrak: po třech dnech se Rocky z ničeho nic objevil před brankou rodinného domku. Na první pohled byl prochladlý a unavený, ale stejně jako jeho »lidská smečka« nesmírně šťastný. Za 72 hodin zdolal trasu dlouhou více než 50 kilometrů. "Nevěřil jsem tomu. Ten pes moc dobře věděl, kde má domov," řekl Aha! šťastný Miloš Macháň. Podle veterinářů mají psi velmi dobře vyvinutý orientační smysl. Takový návrat však považují téměř za zázrak.

Autor: (pes, hš)

Fenka Lajka-první živý tvor ve vesmíru

28. října 2007 v 19:45 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Toulavá fenka Lajka: Před 50 lety jsem letěla ke hvězdám!


Ještě před startem do vesmíru Lajka zapózovala fotografům. O pár hodin později se jí zastavilo srdce.


Fiktivní rozhovor s prvním vesmírným turistou!

V sobotu 3. listopadu tomu bude přesně padesát let, kdy byl na oběžnou dráhu vyslán první živý tvor. Z kokpitu sovětské umělé družice Sputnik 2 se pohledem na modrou planetu těšila legendární Lajka, původně toulavý psík jménem Kudrjavka. Přestože Sputnik 2 obletěl Zemi dvaapůltisíckrát, chudák Lajka žila jen pár hodin. Co se vlastně stalo? Jak by dnes Lajka vzpomínala na svůj úctyhodný výkon, kdyby přežila? Co by nám asi řekla, kdyby uměla mluvit a první let přežila? Sestavili jsme skutečné informace o tomto psím letu, odpovědi Lajčiných pánů vědců a vložili všechno Lajce do, ehm, tlamy...
Jaké byly tvé první pocity po startu?
"Nejdřív jsem byla trochu vyplašená. Měla jsem za sebou sice několikaměsíční tvrdý výcvik, ale znáte to, realita je vždy o mnoho děsivější než trénink. Když jsem se ale dostala na oběžnou dráhu, všechen strach zmizel. Byl to úchvatný pohled!"
Když jsi nastupovala do kokpitu Sputniku 2, tušila jsi, že se nikdy nevrátíš?
Kopie Sputniku 2"Já ne, ale mí páníčci to věděli od začátku. S vědomím toho, že musím přinést nejvyšší oběť pro výzkum vesmíru, počítali. Sovětští vědci měli na přípravu mé lodi pouze čtyři týdny, protože soudruh Chruščov chtěl, aby mým startem byly zahájeny oslavy Velké říjnové socialistické revoluce. Nebyl tudíž čas na nějaké vymýšlení způsobu, jak se vrátit domů."
Ty jsi však nebyla úplně první živá bytost, která byla vyslána v raketě tam nahoru. Je to tak?
"To je pravda, už v roce 1946 bylo až na samý okraj vesmíru vypuštěno hejno banánových mušek v hlavici německé rakety V-2, kterou Američané ukořistili na konci války. O dva roky později to Američani zkoušeli znova, tentokrát s opičákem Albertem. Dostal se až do 63 kilometrů a tam se chudák udusil. V roce 1951 sovětští inženýři vyslali do stokilometrové výšky Ciganka a Dezika, což byli dva pejsci, které jsem ale bohužel osobně nepoznala. Prý se vrátili živí a zdraví. Potom vědci zkoušeli různá zvířátka, ale žádné z nich se nedostalo až na oběžnou dráhu. Takže ve vesmíru jsem byla první já. To už mi nikdo nevezme! Haf!"
Původně jsi měla ve vesmíru přežít deset dní. Co se stalo, že se to nakonec nepovedlo? A jak dlouho jsi vůbec žila?
"Sovětští inženýři původně mysleli, že bych mohla vydržet sedm až deset dnů. Měla jsem dostatek žrádla, vody i vzduchu. Po několika dnech mi chtěli zastavit přívod kyslíku a měla jsem zemřít. Podmínky v kabině byly ale už po startu velmi obtížné. Nějak se nám porouchal stabilizátor teploty, takže v kabině bylo přes 40 °C! To je fakt dost, takže moje srdce to nevydrželo. Řeknu vám, potom, co mě trénovali na promrzlé Sibiři, bylo těch 40 stupňů pořádným šokem. Žila jsem ve vesmíru jen pár hodin. Trochu mě to mrzí, protože výhled byl fakticky parádní. Chtěla jsem tam vydržet déle. Ale to se nedá nic dělat."
Co jsi vlastně tam nahoře jedla? A jak se takovému malému psíkovi chodí v kokpitu umělé družice na záchod?
Sověti vydali i známky se slavným psím kosmonautem."Krmili mě speciálním výživným gelem. Na palubě ho byly až tři litry. Chutnal moc dobře, protože v něm byla přimíchaná příchuť pěkně uleželé ryby. Bohužel jsem ale nestihla sníst všechno. Se záchodem to bylo horší. Měla jsem takový speciální vak, do kterého jsem to měla dělat. Ale stejně jsem tam dlouho nepobyla, takže vak ani nebyl potřeba. Navíc jsem byla připásána speciálními popruhy, které mi sice dovolovaly lehnout si a vstávat, ale otáčet jsem se nemohla. No, nebylo to moc pohodlné."
Jak vlastně lidé na Zemi věděli, jak se cítíš? Jak jste se domluvili?
"Samozřejmě jsme se moc nedomluvili. Sovětští vědci sice v té době byli prý nejlepší na světě, ale mému štěkání porozumět nedokázali. Přilepili mi tedy na tělo několik senzorů a ty jim posílaly do vesmírného střediska informace o mém zdravotním stavu."
Víš o tom, že družice s tebou na palubě obletěla Zemi celkem 2570krát?
"Opravdu? Tak to je neuvěřitelné. Škoda, že jsem umřela tak brzo. To musela být paráda. A jak to celé nakonec skončilo?"
Po půl roce, 4. dubna 1958, se Sputnik 2 přiblížil k atmosféře a shořel v ní i s tebou na palubě…
Kliknutím zvětšte"Hrůza!"
Lajko, děkujeme ti za rozhovor. Celý svět ti děkuje za oběť, kterou jsi pro průzkum vesmíru přinesla…
"Věřte mi nebo ne, všechny ty řeči o oběti mě vlastně dost štvou. Radši bych se honila někde po louce, očichávala psům zadky a jednou třeba i založila velkou psí rodinu. To jsem ale nemohla. Posadili mě do maličké kabiny a poslali do vesmíru umřít. Co je na tom tak úžasného? Běžte si to zkusit! Vrrr! To je týrání zvířat! Ale to tam nepište, pane redaktore. Lepší bude, když na mě budou lidé vzpomínat jako na dobyvatelku vesmíru, a ne jako na ukňouranou fenku."

Autor: (mik)
Foto: ČTK, profimedia.cz, archiv, infografika Rostislav Bujna


Nahrazení pokusů na zvířatech

28. října 2007 v 19:38 STOP pokusům na zvířatech!

Podívejte se na tento web věnující se problematice pokusů na zvířatech: http://www.pokusynazviratech.cz/
Kampaň Za nahrazení pokusů na zvířatech
Svoboda zvířat se problematice pokusů na zvířatech věnuje již deset let, od svého vzniku. V kampani Za nahrazení pokusů na zvířatech maximum naší energie a prostředků používáme na osvětu široké veřejnosti - vydáváme vlastní informační materiály (letáky, brožury, plakáty aj.); medializujeme tuto problematiku pomocí protestních akcí, informačních stánků, článků do novin; často přednášíme po základních a středních školách; překládáme materiály od zahraničních organizací... Mimo to se snažíme o změnu české legislativy a upozorňuje na její nedostatky; na střety zájmů v oblasti vivisekce aj.Jsme proti všem pokusům na zvířatech, bez výjimek. Nepřistupujeme na "řešení" typu 3R, nezaměřujeme se výhradně jen na některé oblasti provádění experimentů na zvířatech. Východisko problematiky pokusů na zvířatech vidíme v aktivním zájmu co největšího počtu lidí o toto téma a v jejich snaze se sami zapojit do aktivit za nahrazení pokusů na zvířatech a změnit současnou situaci k lepšímu. Rádi uvítáme vaši podporu kampani Za nahrazení pokusů na zvířatech, děkujeme.
Pár ilustračních obrázků:
Vivisekce

Papoušek který napodoboval alarm,zachránil majitele

27. října 2007 v 20:20 Zvířecí zajímavosti,užitečné rady ohledně chovů a péče o vaše mazlíčky a kuriozitky

Papoušek napodobující alarm zachránil majitele

Kliknutím fotografii zvětšíte.Zvětšit obrázek foto: Novinky
Ukřičený papoušek, který si liboval v napodobování zvuků a někdy tím rozčiloval svého pána, nakonec využil své schopnosti k ušlechtilému cíli. Zachránil majitele domu a jeho syna před uhořením.
MUNCIE - Shannon Conwell usnul se svým devítiletým synem na gauči při sledování filmu. Vzbudil je až ve tři hodiny ráno pronikavý křik jejich papouška, který napodoboval zvuk požárního alarmu. V té době byl již dům v plamenech.
"Skutečně křičel jak o závod," řekl Conwell. Požární alarm se kouřem z ohně sice aktivoval, ale pokojně spící dvojici vzbudil až křik ptáka. "Chytil jsem syna i papouška a prchali jsme z domu," dodal Conwell.
Oheň zničil část domu, jídelnu, kuchyni a ložnici. Příčina požáru se vyšetřuje.

Dárcovské sms pro zvířátka!

27. října 2007 v 18:29 Pomáhejte zvířátkům!!

NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT
Projekt pokračuje i v roce 2006.
Stačí odeslat SMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777.
Posláním Nadace na ochranu zvířat je trvale zlepšovat vztah člověk-zvíře- životní prostředí. Nadace vznikla v roce 1994 a snaží se hájit práva a zájmy zvířat především na území naší republiky, podílí se ale také na celosvětových projektech a kampaních na ochranu zvířat. Pravidelně podporuje útulky pro psy a kočky a záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy. Vydává vzdělávací materiály, pořádá vzdělávací akce, v rámci informačních kampaní se snaží oslovovat veřejnost a šířit palčivá témata ochrany zvířat ve sdělovacích prostředcích. Snaží se pomáhat tam, kde dochází k týrání zvířat nebo ničení jejich životního prostředí a ti, kteří k tomu nejsou lhostejní, se na nadaci mohou obrátit. Nadace přispívá radou a doporučením vhodného postupu či dává podněty k řešení případů týrání zvířat u kompetentních orgánů. Uvědomuje si nutnost existence moderních právních předpisů, které lze důsledně prosazovat v praxi, a proto se zasazuje o přijetí takových zákonů, které zaručují zvířatům lepší ochranu.
Cílem projektu je přispět ke zlepšení vztahu člověk-zvíře-životní prostředí a to především prostřednictvím osvěty, vzdělávání a legislativy.
Získané finanční prostředky budou využity na podporu útulků a záchranných stanic, které se ocitnou v krizové situaci, na vzdělávací a osvětové aktivity pro laickou i odbornou veřejnost (semináře, workshopy apod.) a podporu provozu Infocentra, které zajišťuje informační služby a poradnu.
Účtování DMS:
Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Nadace na ochranu zvířat k 22. červnu 2006 obdržela 7 571 DMS.
K 31. 12. 2004 projekt obdržel 2.645 DMS.
Děkujeme!
logo
ZVÍŘE V NOUZI
Projekt pokračuje i v roce 2006.
Stačí odeslat SMS s textem DMS ZVIREVNOUZI na číslo 87777.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je největší nevládní organizací v České republice sdružující zájemce o ochranu přírody a životní prostředí. V současné době má téměř 10000 členů. V řadách ČSOP naleznete profesionální odborníky, zkušené dobrovolníky i ty, kdo prostě jen mají rádi přírodu. ČSOP úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami i s dalšími nevládními organizacemi.
Český svaz ochránců přírody se snaží působit na občany v duchu odpovědnosti za přírodu a životní prostředí. Vede své členy k úctě a lásce ke všemu živému a jedinečnému. Chápe přírodu jako soubor všech živých organismů včetně člověka, jejich prostředí a vztahů mezi nimi navzájem. V tomto vztahu uznává rovné právo mezi člověkem a přírodou.
Projekt Zvíře v nouzi má za cíl podporovat záchranu zvířat v české republice. ČSOP koordinuje záchranu zvířat prostřednictvím programu Národní síť stanic pro handicapované živočichy. Síť je tvořena jednotlivými záchrannými stanicemi, které svou činností pokrývají území celé České republiky. Ročně jimi projde mnoho tisíc potřebných živočichů, z nichž se asi 55% vrátí zpět do přírody. Takto kvalitní péče je ale velmi drahá a pracovníci stanic jsou tak nuceni mnoho času trávit získáváním prostředků na provoz, zatímco by se mohli věnovat zvířatům.
Peníze jsou určené na péči o poraněná volně žijící zvířata. Můžete podpořit buď projekt jako celek nebo konkrétní záchrannou stanici.
Pokud vám není lhostejný osud poraněných a potřebných živých tvorů, pomozte nám! Více informací o kampani a o záchraně zvířat v ČR naleznete na stránkách www.zvirevnouzi.cz.
Účtování DMS:
Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Projekt Zvíře v nouzi k 22. červnu 2006 obdržel 11 141 DMS.
Děkujeme!

logo
Web věnovaný dárcovským smskám- ZDE
Prosím, jestli máte i vy vlastní webové stránky, dejte si na ně odkaz na tento výše uvedený web. Děkuju!
Podpořit dobrou věc už nemůže být snadnější. Přispějte odesláním dárcovské SMS.
Na stránce www.darcovskasms.cz můžete poslat dárcovské sms pro zvířata, přírodu, lidi i postižený.Na různé zoo, nebo taky na děti a dokonce i na chudé země.Cena jedné sms je 30 Kč a oni dostanou 27 Kč.
Např. když chcete poslat sms pro Zoo Liberec tak ve tvaru DMS HESLO zvíře na číslo 87777 (zvíře si vyberete sami a seznam hesel najdete zde.)
logo ZOO Liberec

Nebo pokud chcete do Zoo Jihlava tak ve tvaru DMS HESLO skupina na číslo 87777.
Hesla se skupinou (dole).
DMS ZOOJI RYBY
DMS ZOOJI SAVCI
DMS ZOOJI PTACI
DMS ZOOJI PLAZI
logo
Nebo pokud chcete přispět nadaci Zvíře v nouzi, stačí poslat sms ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI na číslo 87777.

ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK DÁL PO INTERNETU!!!
ALE NAPIŠTĚ ZDROJ (BETTYAZVIRATA.BLOG.CZ)

Cirkus-sadistická zábava POUZE pro lidi!!!

27. října 2007 v 18:23 STOP trápení zvířat!

Cirkusová zvířata jsou zbavená všeho, co dělá život životem! Pro žádného návštěvníka cirkusu by pochopitelně nebylo nijak příjemné připustit si myšlenku, že ohromující a barevná podívaná v cirkusu zastírá fakt, že všechna zvířata v cirkusu jsou nedobrovolní zajatci, kteří v zájmu vlastního přežití pouze mechanicky opakují naučený výstup.
Každý tvor je zrozen jako svobodná bytost. Stejně jako lidem, ani zvířatům nestačí ke spokojenosti pouhý dostatek potravy. Všechny živé organismy se po tisíce a milióny let přizpůsobovaly svému životnímu prostředí, a proto jejich násilné věznění nemůže být nic jiného než celoživotní stres a utrpení. Zvířata v cirkusech jsou navíc nucena k nepřirozeným výkonům, často velmi brutálními metodami. Majitelé cirkusů se zvířaty a cvičitelé pochopitelně popírají užívání jakýchkoliv surových metod.

Drezůra

Vábením a lákáním na potravu nelze přimět například medvěda k tomu, aby jezdil na motorce. Nejde-li to po dobrém, předcházejí podobným, zdánlivě obdivuhodným nebo zábavným kouskům celé měsíce drezůry.
Drezůra je nucení zvířete k nepřirozeným úkonům, které mnohdy překračují jeho síly a schopnosti. Vyjímkou při ní není používání takových pomůcek, jako jsou vidle, biče, bodce, elektrické obušky, plameny pochodní, obojky s hřeby do vnitř; nebo praktik jako bití a trápení hladem nebo žízní. Cvičitelé neváhají použít jakoukoliv metodu, jenom aby se dostavil výsledek... Časté je i ovládání zvířat pomocí drog a sedativ. Zvířata jsou pak malátnější a snáze manipulovatelná. Kvůli snížení rizika pro krotitele jsou šelmám mnohdy vybíjeny zuby a stříhány drápy. Celé číslo, které je pak publiku předváděno znamená pro zvíře soubor vynucených, nepříjemných, a nepřirozených pohybů. To vede k degradaci zvířete, a ve spojení s drezůrou trpí zvířata neustále strachem.
Zde je několik příkladů "etické" drezůry:
Medvědi - oblíbené panáčkování a tancování se vynucuje přikládáním rozpálených destiček na chodidla medvědů!
Opice - často publikum tleská různě oblečeným opičkám, které musejí často dělat nesmyslné kousky. Potlesk a hluk je pro opice stresující.
Tygři - není třeba si představovat metody, kterými se tyto šelmy, které se bojí ohně donucují proskakovat skrze hořící kruh.
Sloni - dělají nebezpečné stojky, všichni známe kulaté podstavce, které se používají proto, protože strach z pádu nebo zranění brání se slonům hnout z místa. Téměř v každém cirkusu je možné vidět na tělech slonů dvě výrazné skvrny, kterými se označují citlivá místa sloního těla, do kterých se zabodávají "sloní háky" - brutální nástroj, kterým cvičitel ovládá slona. Sloní kůže je přitom velmi citlivá na jakýkoliv - i lehký dotyk!

Násilí a strach...

O nedobrovolnosti vykonávání požadovaných úkonů svědčí biče, náhubky, klece a řetězy. Drezér například zná, nebo má označená místa na tělech zvířat, kde jsou jejich zvláště citlivé zóny. Úderem, nebo bodnutím do těchto míst je zvíře nuceno a ovládáno. Krotitel neustále zvířeti demonstruje svoji fyzickou a psychickou převahu a způsobuje mu tak stres. Stresovaná adeprimovaná zvířata, která neznají více než klec a drezůru, trpí duševními poruchami. Zejména u slonů a medvědů můžeme pozorovat nejrůznější typy zoochóz - mentálních postižení zvířat. Ty se projevují buď naprostou apatií, přešlapováním, nebo kýváním hlavou, ale také náhlou agresivitou, která může být nebezpečná i pro diváky, zejména pro důvěřivé děti. To především proto, že pro snažší manipulaci jsou zvířata držena maximálně bez možnosti pohybu a navíc pod neustálým psychickým tlakem. Tím, že se pak zvíře ocitne v prostornější manéži, projeví se jeho touha po svobodném pohybu a může dojít (a již mnohokrát došlo, zejména u slonů a medvědů) k nezvládnutelnému výbuchu agresivity zvířete. Rovněž hlasitá hudba, ostrá světla, pachy a potlesk publika zvyšuje u plachých zvířat pocity úzkosti a ohrožení.

Řetězy a klec...

Většinu života tráví zvířata v těsných klecích, čímž jsou omezeny jejich instiktivní potřeby, jako běhání, šplhání, hrabání, lov a podobně. Například tygr, oblíbená cirkusová šelma, má v přírodě své teritorium okolo 70km2 a během svého života přejde vzdálenost 2.000 km. V cirkuse má k dispozici klec o velikosti osmi až deseti metrů čtverečních, přičemž někdy se v takové kleci tísní zvířat i více. Slon, žijící v přírodě, ujde denně vzdálenost dvou mil, zatímco v cirkuse tráví většinu svého života připoután na řetězech, kolébající se ze strany na stranu. Většina zvířat je úmístěna v naprosto nevyhovujících prostorách, zvířata jsou vystavena hluku, průvanu, vlhku, slunci, nebo naopak přímému mrazu bez možnosti vyhledat přirozený úkryt. Jedinými okamžiky pro opuštění klece jsou chvíle drezůzy, nebo vystoupení v manéži.
K nejhoším chvílím jednotvárného života cirkusového zvířete patří transporty. Cirkus objede během jedné sezóny desítky měst; delší vzdálenosti absolvují zvířata v transportních vagónech. Bez ohledu na jejich únavu, zdravotní stav nebo na počasí jsou převážena stovky kilometrů natěsnána v klecích a maringotkách. Zvířata spotřebují velké množství vody a potravy, což je problém zejména u cirkusů s velkým počtem zvířat. Napájení a krmení stojí mnoho peněz i času, proto jsou zvířata během transportu napájena jen zřídka, což pro ně opět znamená vystupňování celkového vyčerpání a strádání.
Původ exotických zvířat držených v cirkuse bývá často nejasný. Bývají pořizována i na černém trhu a během života se tak opakovaně stávají předmětem nezákonného obchodu. Zvířata stará, nepoddajná, přebytečná,nebo jinak nepoužitelná končí v lepším případě v zoologických zahradách, v horším v laboratořích, kde se stávají obětmi pokusů.
Po rozpadu státního podniku Československé cirkusy a varieté (cirkusy Praga, Evropa a Humberto) zastavilo Ministerstvo kultury jakékoliv dotace pro tento druh zábavy. Rozpadem podniku pak vzniklo několik desítek cirkusů a samostatných varietních aktivit. Mezi nimi vládne v současné době velká rivalita a boj o diváka zabíhá mnohdy až do nezákonných praktik. I přesto je cirkusáctví stále více považováno za podřadný druh zábavy.

Pro zvířata cirkus zábavný není!

Lidé navštěvují cirkusy většinou kvůli dětem. To, co však děti vidí jsou zotročená a ponížená zvířata. Představení pak v dětech nutně vyvolává pocit nadřazenosti a panovačnosti nad přírodou. Nevychovávejme svoje děti k násilí a povýšenosti. Návštěva loutkového divadla nebo hudebního vystoupení obohatí děti mnohem více. Existuje i celá řada dalších kulturních aktivit, včetně cirkusů bez zvířat, kde je program postaven na odvaze a dovednostech akrobatů, žonglérů, kouzelníků a klaunů.

Závěr

Nepodporujte svými penězi cirkusy se zvířaty, nepomáhejte k obohacování lidem, kteří staví svou živnost ma zneužívání zvířat. Žádejte osvobození zvířat z cirkusů a varieté a volejte k odpovědnosti splečnost, která zvířata o svobodu připravila, aby jim ji buď znovu navrátila a nebo zvířatům zajistila klidné dožití, nejsou-li návratu do volné přírody schopna.
Doporučené materiály:
Animal SOS 1996, Precit
Foto: PETA

Mořské parky a jejich otroci

27. října 2007 v 18:21 STOP trápení zvířat!

Vystupování delfínů, velryb a jiných mořských živočichů (lachtani) v mořských parcích je z mnoha důvodů považováno za TÝRÁNÍ ZVÍŘAT.
Vybavení mořských parků jim nikdy nemůže nahradit jejich přirozené životní prostředí. A úplně jim ukradne ten pocit a možnost "být volný".
Lidé by si měli uvědomit, že tito tvorové nikdy nemůžou být v zajetí šťastní. To jak se s nimi zachází, je pro ně naprosto nepřirozené. Žádný delfín nebo velryba by nechtěli dobrovolně vyskakovat ven z vody jen proto, aby bouchli do nějakého míčku visícího na provaze, nebo aby proskočili obručí či vypluli z vody na souš. Nebo bezdůvodně táhli člun s dětmi okolo bazénu, ,,dávali pusy" lidem či pózovali fotografům. Všechny tyto věci jsou jen výmysl, který má nalákat zákazníky a vydělávat. Tato zvířata se pak stávají nebohými otroky šoubyznysu. Vždyť co je to za život? Být zavřen v neprostorném bazénku, kde nic není. Celý den tvrdě cvičit a tajtrdlíkovat pro pobavení lidí a za ,,odměnu" jíst mrtvé ryby nacpané vitamíny.
Průmysl mořských parků neustále vymýšlí nové způsoby, jak nalákat více návštěvníků do jejich parků, a tak zvýšit svůj zisk. Nejsou to jen obchody se suvenýry a stánky s hotdogy. Jeden z "experimentů" je například "petting pools". Jsou to bazény, ve kterých jsou delfíni, jejich trenéři a návštěvníci, kteří si mohou delfíny nakrmit nebo pohladit. Další cesta k vydělání peněz, zvýší zisk i publicitu a návštěvníci zároveň platí delfínům potravu.
Tyto bazény jsou zvířatům nebezpečné z mnoha důvodů:
-nemoce můžou být šířeny rybami, které byly znečištěny během podávání
-do bazénu často padají cizí předměty (např. Sluneční brýle, peníze atd.)
-delfíni se můžou stát agresivními když budou soutěžit o potravu
-není v nich místo k odpočinku nebo kam by se mohli schovat před neustálou pozorností a tím se zvířata dostávají do vysokého stresu
Delfíni, velryby či sviňuchy jsou vysoce inteligentní, citlivě reagují na jejich prostředí a můžou se dostat do vysokého stresu tak jako lidé. Zatímco mořské parky ti tvrdí, že jejich zvířata umírají stářím, je pravda, že většina z nich zemřela na nemoc způsobenou stresem, nebo na ně zaútočila jiná zvířata nebo snědla cizí předmět, který spadl do bazénu.
Jestli skutečně chceš pomoci delfínům a ostatním vězňům mořských parků, prosím, NEKUPUJ SI LÍSTEK!
Támhle je svoboda... Kéžbychom dokázali přeskočit tu vězeňskou zeď.
Přeloženo z: http://www.marineconnection.org/ + z části upraveno dle mého názoru

Dostihy-smrtelná zábava!

27. října 2007 v 18:18 STOP trápení zvířat!

DOSTIHOVÝ SPORT

Hlava koně /5,7kB
Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.
Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie

Velká Pardubická /6,8kB/ 22,5kB(514x360) Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.
Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."Plánek Taxisu /4,7kB

Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.
V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.
Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
Plánek Irské lavice /5,2kB
I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.

Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.
Dostih /6,1kB Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.
Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.
Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.
Oběť VP /12kB/12kB Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.
Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.
V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.
Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.
Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.
Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.
Oběť VP /12,4kB/12,4kB Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.
NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
RokKůňMísto nehodyPříčina zranění
1874Strizzelbulfinš, po doskokuzlomení vazu, pád na hlavu
1878Trouvillezeď, při páduzlomení kříže
1893Couragedrop, při doskokuzlomení nohy ve spěnce
1896Walterdvojskokpo doskoku těžké zranění
1899Victorcílová rovinaúplné vyčerpání a chrlení krve
1901Senator IIhadí příkop, doskokzlomení lopatky
1912Kulíkpopkovický skokpád na hlavu, zranění páteře
1913Stamfordzahrádka, doskokzranění páteře
1921Magyar leánymalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
1922Leffers IIpo dosažení cíleúplné vyčerpání a zchvácení
1927Ebaotevřený příkopporanění páteře při doskoku
Al right IIšlápnutí do prohlubnězlomení nohy ve spěnce
Landgraf IIpopkovický obloukúplné ochromnutí
DoyenTaxisův příkopkrátký doskok, zlomení vazu
1933Regalonhadí příkop, doskokzlomení vazu po pádu
1950Rivalmalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
Gejšadvojbradlízlomení žeber, poranění plic
1956BroukTaxisův příkoprozdrcení bederních obratlů
1960Pastelamalá zahrádkazlomení vazi při doskoku
VizaTaxisův příkopzlomení pravé přední končetiny
1962Chederproutěná překážkazlomení končetiny
KolarTaxisův příkopproražení lebeční kosti v doskoku
1964DivTaxisův příkoptěžké zranění končetiny
1967ZamyslelTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
Rubelproutěná překážkapřetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969VagaTaxisův příkop a popkovický skokztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
JapanHavlův skokkrátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
BlankytTaxisův příkopsilně naštíplá kopytní kost po pádu
1970LibanTaxisův příkopkrátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
BiletTaxisův příkop a malý anglický skokkrátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971KostravaTaxisův příkopkrátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
RiaTaxisův příkopzlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla 10)
1973Metasseskokzlomení křížové kosti při doskoku
1975Sandra IITaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1977ÚskokTaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1981Lancasterpřírodní plot s překážkouzlomení spěnkové kosti při doskoku
1982PahangIrská laviceskok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983Klotildproutěná překážkaluxace spěnkového a kopytního kloubu
1984FutbolTaxisův příkoptěžké zranění krčních obratlů při doskoku
EmanuelTaxisův příkopfraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
KapellanTaxisův příkopzlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985Santosúplné vyčerpání
1986LozornoTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
1989GajsanTaxisův příkopzlomení krčních obratlů
CariboMalý vodní příkopfraktura 1.ram. kosti
TorfhaTaxisův příkopfraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990FormátTaxisův příkop
1991PauzaTaxisův příkopzlomený vaz
1992Mallente
1995Glawottevyčerpání
Kazan
1996Pamep GalaxyTaxisův příkop
1998DamionPopkovický skok
1999Celestanoprodloužený Taxisův příkopzlomení nohy a zastřelen
Doporučený materiál:
Leták, který společně vydali:
Animal SOS, Different Life,
Nesehnutí, Svoboda zvířat
Statistika nehod:
Společnost pro zvířata
Foto:
Dostihové závodiště Pardubice
www.Postcard.cz, Nesehnutí
Jockey Club
A můj zdroj: differentlife
Pro lidi to je zábava. Pro nás utrpení. Proč lidi myslí jen na sebe?