Zvířecí hřbitov

20. října 2007 v 15:00 |  Zvířecí příběhy

Bylo krásné prosincové nedělní odpoledne. S manželem a kamarády jsme podnikli výlet v okolí Bohnic, spojený s návštěvou hřbitova pro zvířátka - přátele nám nejvěrnější. Jedná se o malý kousek pozemku, ale jeho síla pohltí každého, kdo jde kolem. Prostě, pokud máte srdíčko, tak se ocitnete před bránou hřbitova, ani nevíte, kudy jste šli.
Procházíme zahrádkářskou kolonií zabrání do hovoru. Naše laskavá srdce a síla hřbitova se spojily a najednou jsme stáli před branou.
Otevřeli jsme vrata zdobená fotografiemi historie hřbitova a nápor síly zdejší atmosféry nám zalil oči slzami. Ocitli jsme se v jiném světě. Ve světě, kde vzduch voní čistotou a láskou, pejskové zde mohou volně pobíhat a i lidé zde mají k sobě blíž. Je zde svět za zrcadlem. Překrásně upravené hrobečky s vánoční výzdobou, spoustou dárků, pamlsků a fotografií. Z každého hrobečku cítíte pouto mezi páníčkem a zvířátkem.
Uprostřed hřbitova je útulný altánek s možností občerstvení. Můžete si zde uvařit čaj, posedět a rozímat. I v ten den, v polovině prosince, si někteří pozůstalí přemístili židle ke svým hrobečkům a poseděli u svých nejbližších. U altánu je pamětní deska se vzpomínkou na zvířátka, která nikdy nepoznala lásku. I oni mají spoustu dárečků a pamlsků.
Dosud jsem nenavštívila místo posledního odpočinku, kde mi bylo opravdu krásně. Je to místo plné emocí. Zde se nad ničím nepozastavíte, plakat může každý. A těch slziček dojetí a smutku je tu opravdu hodně. Nedá se tomu ubránit. Všude kolem sebe cítíte upřimné dušičky zvířátek, převážně pejsků a kočiček.
Ještě dnes mi kanou slzy, když toto píši a ve vzpomínkách procházím uličkami a nasávám atmosféru. Z každého hrobečku vyzařuje něco jiného a i síla pocitů je rozdílná. Každý z nich však vypráví svůj příběh.
Cítila jsem, že i zdejší louka je pro tyto dušičky nádherné místo nekonečných her a dovádění. Jsou volní a šťastní. Toto nádherné pietní místo je hodno jejich "zvířecnosti". Je zde opravdu krásně a takový odpočinek by si zasloužilo více zvířátek.
Při odchodu jsme do kroniky tohoto parku k mnoha pochvalám a dojemným veršíkům připsali: "Ještě nikdy nás takto nedojala návštěva hřbitova lidského. Proč?" Každý z nás s kapesníkem u nosu a očima utopenýma v slzách opouštěl bránu a vracel se do reálného světa. Ale vzpomínky na ty dušičky za branou si odnášíme.
Příspěvek do soutěže Článek měsíce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irina Irina | E-mail | 27. listopadu 2008 v 23:53 | Reagovat

Dobrý den, ráda bych věděla nějakou adresu,  nebo jak se dostat na zvířecí hřbitov, kde můžu důstojně pochovat své mazlíčky. Prosím poraďte mi, děkuji. I.

2 Získal Získal | E-mail | Web | 23. července 2009 v 23:31 | Reagovat

www.hrbitov-nenia.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama