Psí život

13. ledna 2008 v 14:47 |  Zvířecí příběhy

Tak už jsem tady! Jejda, po tom co jsem právě prožil, doufám, že teď už mě čeká jen to dobré! Zatím se mi tu ale moc nelíbí...je tu zima, jsem mokrý a všude kolem mě jsou podivné zvuky, které se rozléhají. Jé, co to je? Blíží se ke mě obrovská hlava...to je máma! Tak už vím jak vypadá, a pochopil jsem že jsem pejsek. Je moc hodná, asi mě má ráda. Pořádně mě olíže, aby mě zbavila všeho, co jsem si přinesl z jejího bříška. A zase se ke mně něco přibližuje! Co to je? Jsou to dvě věci, takové voňavé a růžové... ruce! A jsou spojeny s člověkem! Tak tohle jsou lidé... Jejich doteky jsou jemné a příjemné. Balí mě do deky, pomáhají mě utírat. A hned potom mě přistrčí k maminčinu bříšku. Cítím obrovský hlad a prastaré instinkty mi velí snažit se najít místo, odkud bude téct mlíčko. Ta výživná a pro mě nezbytná tekutina. Hltám, mlíčko mi teče po bradě, jsem celý ulepený, ale cpu se dál. Cítím, že nejsem jediné psí miminko, je nás tady víc. Začíná tu být poměrně těsno, i ostatní bráškové a sestřičky se snaží dostat k jídlu. Naštěstí nás není tolik, abychom se nějak nedomluvili. Začínám být z toho všeho hluku, světla a námahy strašně unavený...usínám přisátý k mamince, je mi teploučko a jsem rád na světě.

Angelina Wizard Bull (po domácku Sofie). Plemeno Staffordshire Bull Terrier. Když se vzbudím je všude klid a tma. Sourozenci oddychují, maminka leží s námi a zahřívá nás svým tělem. Nevím čím to je, ale mám stále hlad. Využívám toho, že nemusím nijak složitě hledat papáníčko. Prostě se jen přisaji k maminčině cecíkům a hltám....všechno mě rychle unaví, takže po chvíli zase usínám. To už se ale začínají vrtět bráškové a sestřičky...velkoryse jim přenechám mléčnou zásobárnu, stulím se do klubíčka a spinkám.

Zatím nevidím, mám sice otevřené oči, ale vše kolem mě je rozmazané. Občas se pokusím o několik neobratných kroků, ale většinou se spíše jen tak kymácím na místě. Snažím se jít doleva, ale tělíčko míří vpravo...nebo dokonce nemíří nikam, prostě sebou žuchnu. Má nejmilejší činnost je jídlo a spánek. Teda hlavně to jídlo. Začínám být pomaličku jako váleček, mé tělíčko je těžší a těžší. Sám se ještě neumím vyprazdňovat, ale moje maminka se o mě krásně stará...tedy vlastně o nás všechny. Aby mě nebolelo bříško, tak mi maminka vždycky masíruje zadeček. Tím se vyčurám nebo vykakám a je mi dobře na světě. Taky se samozřejmě hned můžu znovu vrhnout na jídlo. Jo, a začínám mít trošinku čuch! Teda mlíčko a maminku cítím výborně, ostatními čmuchy si ještě moc jistý nejsem. Ale to prý přijde. Pejskové mají totiž ze všech tvorů nejlepší čich! Říkali to včera lidé, kteří pomáhají mamince s péčí o nás.

Někdy jsem nešťastný...teda nešťastný jsem tehdy, když maminka vstane a odejde. Nás nechá v ohrádce, zvedne se a jde pryč! Všichni žalostně naříkáme a voláme ji zpět, ale vždycky chvíli trvá než přijde. To za námi pokaždé přijde člověk, který nás chová, hladí a zahřívá. Říká nám ať nepláčeme, že maminka se vrátí. I ona prý musí ven na procházku, najíst se a trošku si od nás odpočinout...nechápu proč by měla odpočívat, vždyť my ji nijak neunavujeme...nebo jo?? Když se vrátí, jsem zase šťastný. Jsem moc rád, že mám svou mámu a ona je určitě ráda, že má nás - své děti.

Angelina Wizard Bull (po domácku Sofie). Plemeno Staffordshire Bull Terrier. Začínám být stále šikovnější a obratnější chlapík. Zvládám už pohyb dokonce tím směrem, kterým zamýšlím jít! Sice to ještě není příliš jistá chůze, spíše se jen tak poposunuji určitým směrem, ale když dostatečně dlouho vydržím, většinou se dostanu tam kam jsem zamýšlel. No, někdy taky únavou po cestě usnu a pak se vzbudím a netuším kde jsem. Občas mám problém dostat se zpět k mamince. Ona si pro mě potom musí přijít. Chytne mě za kůži na krku, a odnese si mě tam, kam chce ona. Maminky se musí poslouchat, takže se ani moc nebráním.

Už vidím! A nejen já, ale i bráškové a sestřičky! Jsme všichni moc krásní. Naše čumáčky se lesknou, srst máme krásnou a jemnou, fungují nám nožičky...když se tak dívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadám já vůbec zle - zkrátka pejsek jak má být! To si myslí i moje maminka, která je na mě moc pyšná. Tedy na nás všechny. Naši lidé se o nás také starají moc hezky, dokonce nám chystají i papáníčko! Protože už nám pomaličku začínají růst zoubky, není maminka nijak zvlášť nadšená z toho, že ji stále ožužláváme a okusujeme. Dokonce nám někdy uteče, a nechá nás plakat!

Angelina Wizard Bull (po domácku Sofie). Plemeno Staffordshire Bull Terrier. První setkání s jinou stravou než mateřským mlíčkem bylo zvláštní. Lidé k nám položili misku s kašičkou. Voněla moc krásně, ale nikdo z nás netušil, jak se nám dostane do bříška. Byli jsme celí ulepení a upatlaní, dělali jsme neplechu a přitom se nám podařilo úžasně se zašpinit. Občas jsme trochu kaše i nechtěně polkli. To vám byla dobrota! Teď už na misku s kašičkou čekáme, protože přece jen nás zasytí více než mlíčko. Umíme se hezky krmit, a prospíváme a rosteme. Zrovna včera jsem slyšel lidi jak povídali, že už to nebude trvat dlouho a půjdeme do nových rodin...Nechápu co tím mysleli? Proč bych měl někam jít? Mě se tu líbí, já jsem tu doma! Mám tu maminku, sourozence. Svůj pelíšek a hračky...

Uběhlo několik týdnů a já už jsem chlapík! Jsem silný, sebevědomý, odvážný a tvrdohlavý. Vím jak nejlépe přeprat brášku, jak v rychlosti sníst co nejvíc jídla z misky. Znám všechny fígle při lovu kořisti - co na tom že kořist je většinou balónek. Setkal jsem se s kočkou a byla to nenávist na první pohled. Ona na mě prskla, já jsem zaštěkal, ona utíkala, já ji pronásledoval...zastavila se a dala mi packou facku! Tak mě tím překvapila, že jsem ji ani nevynadal!

Angelina Wizard Bull (po domácku Sofie). Plemeno Staffordshire Bull Terrier. A dnes se stalo to, o čem lidé už dlouho mluvili...přišel pán a paní. Dívali se na nás a já se předváděl co vše umím. Pánovi jsem okusoval botu, paní jsem důkladně olízal. Ukázal jsem jim, že umím čurat na noviny...no tak úplně jsem se netrefil. Najednou mě pán zvedl, dal do přepravky a odnášel! Čím dál jsem byl od maminky a brášků, tím víc jsem byl překvapený. Ale neplakal jsem, zjistil jsem že svět je veliký a já z něj vidím zase další část. Pán a paní se stali moji novou rodinou. Budu je milovat a chránit, někdy trochu zlobit a neposlouchat. Ale budu navždy jejich. Zahrnou mě láskou, a já jim to vrátím oddaností, kterou uvidí vždy, když se na mě podívají. Jsem šťastný a věřím, že budu šťastný celý svůj psí život...ono přece jen nemusí vždy "psí život" znamenat špatný život... no ne?
Na fotkách: Angelina (Sofie), Andalusia, Absolut "Wizard Bull" - stafordšírský bulteriér
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama